Internetová zpovědnice

Nevím jak začít... Jsou to tak tři roky, co jsem slepě zamilovaná do svého třídního učitele. Nemůžu si pomoct. Není to nějaký manekýn, ale mně příjde prostě dokonalý. Jak se obléká, vším co dělá, neodolatelným úsměvem. Hodně se spolu bavíme - často do sebe teda spíš rýpeme, abych to uvedla na pravou míru a navzájem se dobíráme - jde mi jeho předmět a... špatně se to popisuje.

Je to šílené, někdy mi stačí i málo a už jsem zase zcela mimo. Říkám si, že už je to třeba za mnou a překonala jsem to, ale vzápětí to začne celé nanovo. Pořád se mi o něm zdá, někdy i každý den.

Je mu 33, mně 19 (což není třeba úplně nejhorší rozdíl) a naplno si uvědomuju, že holka jako já na něj prostě nemá a že bych se mu nemohla líbit. No nedokážu se ale zamilovat do nikoho jiného a ani nechci.

Nejsem takový ten rozvraceč vztahů, jako "pomozte, je ženatý a má dvě děti" je pořád single.. Opravdu si nemůžu pomoct. Mám ho poslední rok a ne za dlouho máme stužkovací večírek. Přála bych si vypadat tak skvěle jako moje spolužačky a mít tolik peněz na šaty a všechno - bohužel, škaredá asi napořád.

Nejvíc se obávám toho, že by to on sám mohl vědět, jelikož mu to bylo párkrát naznačeno (ne z mojí strany).

Ke všemu ho mám fakt šíleně ráda a přeji mu, aby si našel někoho, kdo si ho zaslouží. :) Ani nevím, proč to píšu, ale potřebovala jsem se z toho všeho prostě vykecat.

přečteno: 1786x
Zpět na seznam