Internetová zpovědnice

Ahojte, napíšu vám sem to, jak se vidím bohužel já.
Připadá mi, že mám hodně nízké sebevědomí. Nemám ráda, když mě někdo chválí. Když mě na druhou stranu někdo "buzeruje", tak je mi skoro do breku, protože něco dělám špatně. (i když sama vím, že chybovat je lidské, ale můj mozek to asi vidí jinak) Co jsem se tak koukala na nějaké dokumenty o sebevědomí, tak mi přijde, že jsem takový ten "silák", který je na povrchu hrozně moc aktivní, někdy ráda mlátím lidi, ale né tak, že bych je zbila. Ale prostě je silně poplácám po rameni, až je to bolí, nebo jim dám tzv. "koňára" na stehno a dělá mi to dobře. Když se na to ale podívám zpětně, tak mě to i dost mrzí, že se tak někdy chovám.
Když nejsem mezi lidma, tak hodně přemýšlím o tom, co bude v mém životě dál, jaký má život vlastně smysl. Vím, že je to díky tomu, že se měním z dospívajícího člověka na dospělého a že to k tomu jaksi patří. Ale nemyslím si, že k tomu patří i mnohdy myšlenky na smrt a co by bylo, kdybych tu nebyla.
Možná mi poradíte "Najdi si partnera a bude ti líp." Já jsem popravdě neměla kluka od 15 a to v tu dobu byla ještě taková ta dětská láska. Bojím se někoho mít, protože si myslím, že bych mu nestačila. Nejsem taková ta typická holka, co nosí sukýnky a maluje se jako plakátek. Bojím se také reakce mého okolí, co by na to řekli, že já, která nenávidí kluky (protože k ní byli na základce hnusní) najednou někoho má. Já bych s ním i ráda byla, dost by se můj život změnil, protože bych měla jiné priority než teď mám.
To je další věc, která mě neskutečně štve, že přijdu po škole domů a nic nedělám, sedím jenom na prdeli a buď čumím do televize, nebo kompu. Možná mi řeknete "Jdi ven mezi přátele, nebo na nějakou párty." Popravdě ? Párty nenávidím. Nemíním se koukat na opilé a někdy i zdrogované lidi a kord cizí. A jít ven s přátelema ? S kterýma ? S těma třema, kdy z toho jedna se učí jako blázen do školy, druhá chodí do práce, třetí se věnuje svým přátelům a čtvrtý kamarád má tolik práce, že ven ani nezajdeme. Jít ven sama a jen tak chodit se mi nechce. To už raději s někým. Řeknete mi ať si někoho najdu, ale nenajdu, protože se k tomu člověku chovám s prominutím jako kráva. I když jsem si toho vědoma, ale nic s tim nedělám.
Mám spoustu dalších "problémů", ale zajisté jsem vás již natolik unudila, že dále pokračovat raději nebudu.
Mohu Vás jenom ujistit, že zabít se nehodlám (teda zatím), jelikož na to nemám. V některých ohledech jsem hold poseroutka.

Podle mě všechno na sebe navazuje a díky tomu se tvoří začarovaný kruh, z kterého se nedokážu vymotat.

Třeba mi někdo z Vás poradí a dokáže mi "otevřít oči"

přečteno: 1393x
Zpět na seznam