Internetová zpovědnice

Dobrý večer. Před týdnem jsem se v noci vzbudila a viděla jsem vedle sebe postavu v polodřepu. Dojde mi, že je to můj přítel tak rozespale jsem se zeptala co to dělá. Ihned jsem rozsvítila a v šoku a s brekem ho začala nadzvedávat, řvát na něm co mi to udělal. Po chvilce ihned běžím pro nůž a i když viditelně bylo pozdě a přeříznu lano a jak spadl, slyším jako by "výdech" a ubrečená v šoku ještě po něm chrstnu vodu (vidím, jak mu voda zůstává v otevřených očích) a dělám první pomoc základní. Potom vyběhnu ven, protože jsem neměla doma telefon a ubrečeně žádám kluka u baráku ať rychle prosím volá sanitku, že se mi přítel oběsil. Přes telefon mu dávali instrukce první pomoci a Marek začal lehce dýchat. (u mě to vzbudilo naději) Potom přijíždí sanitka tak přebírají práci a na té obrazovce ještě vidím, jak chytli puls. Pro mě to byl oddych a s lehkým brekem jdu na chodbu čekat až bude Marek při vědomí. Vedle mě jeho máma taky čeká. Místo toho po krátké době přijde lékař se zprávou, že "je mi lito"..... mamka se zhroutila a já psychicky v tu chvíli taky. Brali jsme pervitin v kombinací s léky (rivotril, olpinat) ale omezovali jsme a rekonstruovali si náš byt a mezi námi bylo vše perfektní. Marek měl 31 let a já mám 18. Upřímně nesu to co nejhůř a sebevraždu jsem zatím nespáchala, protože jsem pod neustálým dohledem a předepsané mám silné léky na spaní a LEXAURIN. Dnes jsem si po týdnu dala i pervitin a tak si troufám o tom ještě napsat, jestli mi to nepomůže. Jinak zítra pohledám lexaurin vezmu kolo a sním cele balení a doufám že se s Markem nahoře shledám. Dřív nebo později to udělám, protože jsem si jistá, že se jako 18ti letá holka s mou psychikou s tím nikdy nesmířím. Pro někoho trapné kecy pro někoho rozlučný dopis pro mě? Pro mé svěření se někomu a doufající ze se z toho vypíšu.. pro mě je to nepřenesitelná bolest. Měli jsme jen sebe a byli šťastní a z ničeho nic...... neuvěřitelně trpím úzkostmi a depresemi a nevím jestli je po smrti něco ale chci to zjistit s nadějí že budu s ním. Nezazlívejte mi, jak píšu, ale je to tak. Vím, že mi nepomůžete jakým stylem bych chtěla, takže se pouze svěřuji a nic nežádám, neboť vše už jsem slyšela. Snad to nevadí. miluji tě marku půjdu za tebou ať mi řekneš co tě k tomu vedlo a ať si žijem/nežijem zase tak a ještě lépe spolu

přečteno: 1727x
Zpět na seznam