Internetová zpovědnice

Jednoho krásného dne se narodil jeden malý človíček, ale to už je dávná minulost. Když človíček povyrostl do věku puberty změnil se jeho život k nepoznání. Asi se ptáte jak k tomu všemu došlo, jednoduše. Proč? Protože si uvědomil možnost volby, volby která tisícům lidem životy mění. Problém začal až po čase, když se z volby stala závislost a ta ho pohlcovala čím dál víc. Pohltila ho tak moc, že už ani on sám nevěděl kým je. Nejdříve to bylo jednou za čas, pak víkend co víkend, potom už skoro každým den. Netušil co přijde večer a kým zrovna bude, věděl jenom že se vrátí nad ránem. Po každém probuzení ho následovali vzpomínky, jenž si nedokázal vysvětlit. Se strachem v srdci, se studem v obličeji někdy i se slzami v očích nevědomky poslouchal ty příběhy, ve kterých byl středem on sám. Litoval toho co se stalo, ale nenáviděl se za to co bude. Odmítal se vracet za členy jenž byly v jeho společnosti a přetvařovat že je mu to jedno, protože nebylo. Seděl doma zachumlaný v peřinách se zbytkem svojí důstojnosti. Hledal útěchu a pro lepší pocit se utápěl ve snech, které nikdy nebyly stejné, přesto měli jednu věc společnou. Tou věcí byl pohled na osobu střízlivou. Klučina, který je zde popsán udělal se svou volbou chybu díky které přicházeli chyby další. Navyprávěl tisíce příběhů, které se v životě nestali, lhal o tom co dělá a kdo vlastně je. Jednou dokonalý přítel, podruhé ten, co vám zarazí nůž do zad. Vše co prožíval v těchto chvílích si z něj kousek dobrého vzalo. Co z něj vlastně zbylo, kde je ten klučina kterého jsem znal, kam se poděl a kdy zase přijde? Utápí se v myšlenkách a hledá skrýš. Hledá starý režim samotáře, jestli jsi četl jeho příběh tak víš. Hledá to místo kde už jednou byl, bojoval, bohužel nezvítězil. Nyní je odhodlán postavit se své volbě čelem, říci sám sobě ne a vyjít až s čistým štítem. A pro to to ze sebe musí dostat, ty city, pocity, prožité chvíle. Všechny ty zážitky co uzavřel v sobě. Jde to přes prsty na papír, vychází ze srdce jenž pohánějí veškeré emoce. Mladý Klučina co dokázal své pocity dát najevo jedině po flašce. Klučina, alkoholik, který svou volbu nebral jako drogu, ale jako lék, který mu dodal odvahu otevřít své staré rány a vypovídat se. Dodal mu svobodu kterou zažíval málo kdy, mohl být kdokoli si jen vzpomněl a mohl dělat co se mu zachtělo. S tím teď tenhle klučina bojuje a doufám že vydří, aby tohohle konání byl už navždy konec.

přečteno: 1267x
Zpět na seznam