Ahoj,
už delší dobu jsem zamilovaný do bratrové přítelkyně. Je ji 24, o rok starší než já. Bráchovi je 16. Hlavně matka si říkala co na něm může vidět? Peníze máme normálně, nejsme boháči. A ona je fakt do něj zamilovaná upřímně, už jsou spolu 13 měsíců.
Už když jsem ji viděl, strašně se mi libila, jak vzhledově tak i povahově. Libilo se mi na ni jak je hodná a upřímná a na nic si nehraje. Začala se u nás objevovat čím dal častěji a moje láska k ní se začala prohlubovat. Fakt jsem kvůli ni brečel. Když jsem ji u nás viděl, byl jsem rád ale zároveň mě to zabíjelo - zvlášť když jsem viděl jak ji bratr drží v náruči, nebo když se drželi za ruce a tak. Říkal jsem si, že bych ji mohl dát najevo svoje city k ní, i kdyby to nemělo vyjít, tak nějak jsem si od toho sliboval že by to vyjít mohlo, i když by to s bráchem bylo pak těžký. Když jsem viděl jak v červenci spolu plánovali dovolenou, jo, záviděl jsem mu, že má tak užasnou ženu, na kterou se může spolehnout, která tady pro něj vždy bude.
Včera jsme byli sami doma, jen já a ona, rodíče byli v práci a brácha šel na chvíli pryč. Něco se ve mě probudilo a já si řekl, že bych tu malou chvíli co jsme sami doma mohl využít k tomu, abych se ji svěřil. Šel jsem k bráchovi do pokoje, ona si něco dělala na počítači. Tak jsem ji to všechno vyklopil s nadějí že je v tom 13 měsíčním vztahu unavená. Ona se pořád tak laskavě usmívala, a nakonec mi řekla že je s mým bratrem, že ho miluje a že to je jediný člověk pro kterého by obětovala život. A ať si najdu jinou slečnu. Viděla jak jsem byl překvapenej a zeptala se jestli je to mezi námi v pohodě. Řekl jsem že jo. Byl jsem strašně překvapenej, připadal jsem si před ní takhle malej. Odcházel jsem s takovým blbým pocitem Vím, zachoval jsem se strašně zbrkle, a měl bych si radši najít jinou slečnu, ale když ji vidím před sebe, strašně se mi rozbuší srdce. Jsem rád že si ji bratr váží, měl by i nadále, myslím si že to je fajn, vyjímečná žena.
přečteno: 1503x
Zpět na seznam