Internetová zpovědnice

Ahoj,

nikdy jsem na žádnou internetovou zpovědnici ještě nepsala, tak úplně nevím, jak začít... No, prostě se potřebuji svěřit.

Trpím generalizovanou úzkostnou poruchou, sociálně úzkostnou poruchou a obsesivně kompulzivní poruchou. Pokud nevíte, co to je, myslím, že jsou to docela zajímavá témata (pokud je zrovna neprožíváte sami...), tak by nebylo od věci si o tom něco přečíst.

Generalizovaná úzkostná porucha ve zkratce (mými slovy):
Neustále se něčeho bojíte. Máte pořád pocit sevřeného hrudníku. Jste ve stresu 24/7, ale bez jakéhokoliv podstatného důvodu. Stále vám v hlavě naskakují otázky typu ,,Co když se stane tohle? A co když se tohle pokazí? A co když se mi přihodí tohle? Co budu dělat?" Uvědomujete si, že jste iracionální, ale stejně s tím nic nemůžete dělat. Často kvůli tomu nespíte celé noci (ano, nespavost s touto poruchou - nebo alespoň pro mě - hodně souvisí). Někdy je vaše úzkost tak silná, že dostanete panický záchvat, kdy máte pocit, jako byste měli dostat infarkt, nejste schopni vnímat, co se děje, srdce vám bije šílenou rychlostí, nedokážete rozpoznat, co ostatní říkají...

Sociálně úzkostná porucha (nebo také sociální fobie) ve zkratce:
Bojíte se prakticky všech sociálních situací. Máte potencionální strach z vystupování před více lidmi. Pamatujete si všchny trapné situace, ve kterých jste se kdy ocitli a máte pocit, že si to všichni budou pamatovat do konce jejich života. Nejměně desetkrát si nacvičujete, co řeknete, před tím, než si objednáte jídlo, někomu zavoláte nebo někoho o něco požádáte. Neustále vám připadá, že se na vás všichni dívají a říkají si, jak divně/škaredě/hloupě vypadáte. Pořád máte pocit, že si o vás všichni myslí, že jste hloupí a nesnáší vás...

A obsesivně kompulzivní porucha:
Pocit/hlas ve vaší hlavě vám říká, že musíte udělat určitou věc/pohyb, jinak se vám nebo někomu jinému něco špatného stane. Cítíte nutkání opakovat určitá slova nebo pohyby v určitém počtu (pro mě je to většinou 3, 5 nebo 7). Často se vám před očima přehrávají nějaké katastrofické scénáře zahrnující vás, vaší rodinu nebo kohokoliv, na kom vám záleží (jako například jak někdo hoří v plamenech, umírá, je zavražděn nebo ho dokonce vraždíte vy... přestože rozhodně nechcete a nikdy jste nechtěli, aby se něco takového stalo a ty představy vás děsí).

Toto všechno je jen ve zkratce a mými slovy - je toho mnohem víc a každý to může prožívat trochu jinak. Co mě trápí je, že to nikdo z rodiny nechápe. Otec si dokonce myslí, že si to jen vymýšlím, abych byla zajímavá. Mamka ví, že ty problémy opravdu mám (psychiatrička v Brněnské nemocnici mi všechny tyto poruchy diagnostikovala), ale nebere to nijak vážně a někdy říká, že vělkou část těch problémů mám kvůli tomu, že si o tom moc čtu (což je pochopitelně nesmysl, nemůžete být nemocní z toho, že jste o tom někde slyšeli nebo četli...). Sociální fobie mi taky způsobuje to, že někdy prostě nejsem psychicky schopná jít ráno do školy a často kvůli tomu ráno zvracím a je mi špatně, ale rodiče si myslí, že se mi tam prostě nechce a předstírám to, že je mi špatně.

Pořád říkají, že si za to můžu sama a je to jen v mé hlavě, což tohle všechno ještě zhoršuje...

Za měsíc mě čekají přijímačky na gympl a opravdu nevím, jak to zvládnu. Bojím se, že až tam přijdu a uvidím všechny ty lidi, kvůli sociální fobii najednou všechno zapomenu. Nebo že mi OCD způsobí to, že se celou tu dobu budu muset soustředit jen na jeden předmět, do toho si budu muset opakovat nějaká slova a mozek mi bude ukazovat něco příšerného. Nebo dostanu panický záchvat a omdlím...

Tohle téma by ještě bylo na hodně dlouho, ale tady to asi ukončím. Cítím se teď o dost líp, když jsem se mohla vypsat. Pokud se někdo dokážete přirovnat k tomu, o čem jsem tady psala, budu moc ráda, když mi napíšete svůj příběh a myšlenky. :)

Děkuji za přečtení.

přečteno: 1173x
Zpět na seznam