Internetová zpovědnice

Dobrý den,
upřímně nejsem ráda, že jsem se dopracovala až na internetovou poradnu, ale můj "problém" je tak absurdní, že o něm ani nemohu otevřeně mluvit. Chci jen podotknout, že vše co zde zmíním je pozměněno (jména, místa). Pokud to mohu zkrátit. Zkrátka a lehce jsem se nejspíše ve svých 15 letech zamilovala do jistého muže, říkejme mu Petr. Jenže Petr je o pár let starší (tak o 5, 6 let). Vše bylo skvělé. Smáli jsme se na sebe a bylo vidět, že mít více času, vše by bylo jinak. Jenže on je z jiného světa, kde čas není. Kontakt na něj nemám. A jak se sbalil a odjel jeho svět, odjel i on. Celý den jsem probrečela jak malá holka a sama na sebe jsem nadávala, co to dělám. Vždyť ho vlastně ani neznám. Jenže jak je možné, že vždycky když jsem byla s ním, jsem se cítila perfektně a pak jako bych neměla chuť žít? Měl to být jakýsi flirt s neznámým .. Jenže to pořád není ono. Já bych to přešla, ustála... Ale chtěla bych si to všechno pamatovat. Jeden den jsem probrečela, chodila jako tělo bez duše, cítila tak neskutečnou bolest - do té doby jsem nevěděla, že existuje. Ovšem druhý den jakoby vše byl sen. Jeho úsměv byl matný a v mých vzpomínkách už ne tak zřetelný. Všechny jeho doteky a maličkosti si už tak dobře nevybavuji a bolest? Je pryč, jenže s bolestí odešlo všechno. Přijde mi, jako bych celý týden prospala a tohle byla jen vzpomínka na krátký sen.. Jenže já si to chci pamatovat. Všechno a do detailu. Je možné, že moje tělo se rozhodlo samo od sebe zapomenout, aby nemuselo snášet tu bolest?? Ale co, přišel by přeci jiný .. ne že bych teď o jiného stála, ale život jde dál... Možná ani tak nepotřebuji poradit jako se někomu pořádně svěřit.. Do téhle doby jsem myslela, že vím, co to je láska a být na někom závislá .. ale tohle se mnou totálně houpalo.. Vůbec nevím, co si počít .. Teď už mi pomůže snad někdo lepší než on .. jenže, existuje? Asi zním jak naivní patnáctka, ale já se opravdu bojím, že kvůli tomu budu celá nesvá a stejnak každého už s ním budu srovnávat. On totiž nebyl ten klasický namakaný klučina s vlasy ala Bieber a rovným kšiltem. Nebyl ani vysoký jako býval můj ideál ani tmavý typ. Byl přesný opak a přesto mě tak neskutečně přitahoval, tak jak jsem si myslela, že to ani neni možné .. Co mám dělat? Jak se těch pocitů zbavit? Možná řeknete potkat někoho nového, ale v mém případě to není tak lehké .. Musím mít někoho výjimečného (prostě někoho, kdo mě doopravdy bude přitahovat, víte co myslím, ne že bude prostě hezký a bude se líbit dalším 100 holkám, musí se líbit mně). Nechci se trápit.. chci hledat dál a jeho si pamatovat, ale já prostě pořád čekám, až mi od něj pípne SMS.. Jenže to naše spojení je jakési divné.. vzhledem k jeho jinému světu ... Upřímně se už začínám cítit osaměle, hodně osaměle.. obzvlášť poté, co odjel ..

přečteno: 1845x
Zpět na seznam