Internetová zpovědnice

Ahoj. Je to tady omíláno asi pořád dokola. Když se tohle stane mým kamarádkám, dávám rady. Horší je ale, když se něco takového stane nám samotným. Když slyším od kamarádek, jak si jich jejich přítel neváží, pohrdá jimi a ony za ním stále lezou, ťukám si na čelo. Proč?

Před třemi lety jsem poznala skvělého kluka. Byla to naprostá pohádka. Bydleli jsme spolu. Po dvou letech se něco pokazilo a my šli od sebe. Po čase jsme opět k sobě našli cestu. Díky tomu, že viděl, jak se o mě pokouší jiný, mu došlo, že se choval jako vůl. Díky našim předchozím krásným vzpomínkám jsme si odpustili a zase spolu začali žít.
Rok se s rokem sešel a náš vztah opět zažívá tutéž krizi. Horší je, že se spolu vídáme v práci a není prostě jak utéci. Práce je psychicky a fyzicky náročná a já jaksi nemůžu být silná jak v pracovním tak osobním životě.
Já mám sebevědomí na vlásku. Veškeré chyby hází na mě, aniž by taky uznal ty své. Uznala jsem několikrát, že jsem se chovala jako kráva, omluvila se. Pro něj je to ale nejspíš málo. Nechce řešit problémy. Nechce o nich mluvit. Má jen svou pravdu. On je pán a myslí si, že je dobře mě "trestat". Je mu 26 let. Je možné, že je prostě jen nevyzrálý?
Já nechci, aby to opět došlo až tak daleko, že si budu muset hledat někoho nového, abych ho donutila chovat se jako chlap a ne jako puberťák. Navíc by to té třetí osobě ublížilo.
Kde v sobě hledat tu sílu a sebevědomí, abych se už nemusela ponižovat a cítit se kvůli našim neshodám na vině jen já? Jak se k němu mám chovat? Jak mám tohle opět překonat?
Přes tu jeho paličatost a hrdost je to však hodný kluk, který se pro mě vždy rozkrájel, chránil mě, pomáhal mi, byl tady pro mě. Proto si ho vážím a neumím od toho prostě jen tak lehce odejít a najít nějaké normální východisko.
Musím si na to nějak zvyknout? Nebo je to prostě zabito? Díky za názory

přečteno: 1691x
Zpět na seznam