Internetová zpovědnice

Začalo to na začátku školního roku na ŠvP. Byl tam i on. A kamarádka mi říkala, že jsem tam seděla a on za mnou přišel, bylo to na diskotéce. Úžasný dokud jsem se nezamilovala, vůbec nevím co mám dělat. Asi si říkáte hmm....další zamilovaná puberťačka, ale já si kladu otázky:
Proč jsme se spolu začaly bavit, když nemůžeme být spolu?
Má můj život cenu?
Proč na něj nemám?

Vždy, když ho vidím, mám ještě horší pocit než je tréma, cítím hrozné napětí. Vždy, když na něj pomyslím, začnu brečet. Když se o něm chtějí bavit kamarádky, rozbrečím se. Neumím na něj přestat myslet. Byla jsem zamilovaná už 3x, ale tohle už není sranda.

Vše je mi jedno, ale jak mile se to týká jeho nebo mi kdokoliv něco řekne, beru si to hrozně osobně. Můj deníček je od té doby plný jen jeho. Já nevím, co mám dělat. Řekla jsem mu, že se mi líbí. Jenže kamarádce říkal, že neví jestli je to to pravé chodit s šesťačkou, když on chodí do osmé třídy. Už mi ani nepíše, já mu jo a i když je online trvá mu hrozně dlouho než odepíše. Chtěla bych s ním jít ven a promluvit si s nim. Ale stydím se ho zeptat, navíc myslím, že by nešel. Netuším, jestli je to jen můj pocit, protože kamarádce taky řekl, že jsem fajn, hodná a rád si se mnou píše. Připadá mi, že když mu napíšu tak se mě snaží odbít.

Mám se mu vyhýbat? Nepsat mu? To zvládnu, ale myslet na něj budu stejně. Hlavně podle toho co mi říkaly asi dvě holky, tak už měl holek hrozně moc a většinou se rozešli, protože se mu začala líbit jiná. Já ani nevím, jak si ho získat, aby jsme byly hodně dobrý kamarádi. Jsem z toho úplně zdrcená.

přečteno: 1425x
Zpět na seznam