Už nějakou dobu se necítím úplně dobře. Skoro mám pocit, jako bych byla dvě různé osoby. Jedné je zle. (Nazvala bych to depresí, ale nerada tím termínem plýtvám... stejně jsem nejspíš jen přecitlivělá a líná.) Ve škole kazí písemky, protože se jí nějak nedaří myslet. Několikrát už ji napadlo, že by nechtěla žít, naprosto vážně... k opravdovému pokusu o sebevraždu naštěstí zatím nedošlo.
Druhá se vůbec o nic nestará. Je jí dobře, vyhledává společnost a směje se každé hlouposti. Utrácí peníze za jídlo, které ani není dobré, což je dost hloupé. Slyší v hlavě hudbu. (Nejsou to halucinace, já vím, že to není doopravdy. Zmizí to úplně snadno, když chci. Ale zní to naprosto reálně a je to zábavné.) Má spoustu úžasných nápadů a všechno se jí daří. Ale ani to není úplně dobré. Pokaždé se to dostane za jakousi pomyslnou hranici a najednou je z toho posedlost. Z nápadů jsou šílené teorie. Hudba v hlavě vyhrává jako divá. A jsem strašně paranoidní. Jako kdybych zešílela.
Oba ty stavy trvají docela dlouho, tak měsíc, dva měsíce. Špatné je, že ty horší jsou většinou delší.
Mám strach. Co když mi něco je?
přečteno: 1446x
Zpět na seznam