Internetová zpovědnice

ahoj..
vše začalo před 2 lety, když měl táta rakovinu. Už je vyléčenej, ale ten strach, že se mu to vrátí je..
No, podle mámy se po té nemoci hodně změnil, ano.. změnil, ale kdo by se nezměnil.. navíc.. TN problém je, že se změnila máma.. Rodiče se začali hrozně hádat.. Tím myslím, že jsem kolikrát seděla a brečela třeba hodinu rozklepaná v pokoji.. prostě po dobu, co se hádali.. ALE.. měla jsem nejlepšího kamaráda, který mi všechno pomáhal zvládat, byl tu pro mě.. vždycky.. ne.. on nebyl jen nejlepsí kamarád, on byl moje rodina..
pak se semnou rozešel kluk, a on tu byl pořád semnou.. byl moje psychická podpora.. díky němu jsem všechno zvládala.. no a pak... v říjnu umřel.. a od té doby se mi hroutí všechno před očima.. po měsíci mi umřel kůň a další měsíc na to, se mi rozvedli rodiče... A já se pořád tvářila, že jsem v pohodě.. kvůli ségře, protože jsem si myslela, že když budu vyjadřovat jak to cítim, bude to horší pro všechny.. nikdo nevěděl, co se stalo/děje.. když se mě někdo zeptal, řekla jsem:"já jsem v pohodě, jen mam teď takovou divnou náladu, jsem unavená" a pak těm hodně blízkým jsem řekla, že mi prostě umřel kamarád, ale nic o tom, že to byl nejlepší kamarád, kterého znám od dětství.. nejhorší je, že to neni všechno.. po rozvodu rodičů.. zůstala jsem u mámy.. a ano, já vím, že jsem vždy byla míň, než mé sestry (mám 2, jedna mladší a druhá teď maturovala), ale mně to vždy vynahrazoval táta..a teď tu neni, a já jsem spíš někdo, na koho se může kdykoliv vyřvat a nebo, když se musí něco udělat, tak .. ne, říkam.. tohle neni respekt, ani vysokej respekt... tohle je strach.. z mámy.. bože, zní to hrozně.. vlastně.. moje máma mě už nějakou dobu psychicky týrá.. no a ted další věc... on.. mám nejlepšího kamaráda, a nesnášim se za to, protože jsem nahradila, někoho, kdo nešel nahradit.. no problém je, že mezi mnou, a nynějším "BFF" to neni čistě kamarádský.. vlastně ho miluju.. a nevim, co cítí on ke mně, protože když se mezi náma potom něco stalo.. tak vlastně řekl, že tohle neni jen kamarádskej vztah atd.. ale dál jsme to neřešili.. no.. a já se podívam do zrcadla.. podívam se na sebe a řeknu si:" proč byh to měla být zrovna já...ani nejsem hezká"

nevim co cítim... a zároven vím, že cítit nechci.. mám strach... ze všeho... a jediný z koho a s kým nemam strach .. je on .. on je jedinej, kdo mě dokáže uklidnit, rozesmát.. někdo komu můžu říct všechno..
když máma zjistila, že se řežu.. smála se tomu.. pak řekla, že nemám důvod proč to dělat.. a, že jsem jí zklamala a zradila.. a nemá důvod mi věřit.. věci, který se odehrály atd.. mě dostaly na dno.. ale máma mě zničila.. a ona si to ani neuvědomuje.. jsem jako mezi zdma.. a není jak utéct.. nesnášim sebe, tak se řežu.. nesnáším sebe, protože se řežu.. ztratila jsem se v sama sobě...

lidi si všímaj, že nejsem v pohodě... někteří.. ale pak odehrju "scénku", a hned mi to věří... takže aspoň, že tak.. vím, že je to špatně.. ale.. nedokážu o tom mluvit.. krom něj..

přečteno: 1623x
Zpět na seznam