Internetová zpovědnice

Dobrý den,
i když opravdu nevěřím, že se kvůli mému problému (nebo snad "problému"?) zboří svět, přeci jen se nemohu rozhodnout, jestli jsou mé výčitky svědomí opodstatněné, nebo prostě jen dělám z komára velblouda jako každá správná labilní puberťačka.

Takže... Začnu od začátku. Toto pondělí (14. 5. 2018) jsem ráno vstala jako obvykle, jen jsem se cítila trochu malátně. Zakrátko se však u mě projevila jedna z typických střevních potíží (snad se nemusím více rozepisovat...), byť zas tak drastické to rozhodně nebylo. Ovšem má náhlá závislost, kvůli níž jsem musela opakovaně odbíhat na toaletu, mě rozhodila. Představa, že bych musela vyučování opakovaně přerušovat, mě vyděsila, vzhledem k tomu, jaká jsem já cíťa a jací jsou moji spolužáci těžcí posměváčci. Jenže já nejsem typ člověka, co by byl zvyklý vynechávat školní docházku, spíše naopak. Nebývám nemocná a na školní docházku bývám háklivá. Ale máma se nakonec rozhodla, že mě nechá doma společně s mým bratrem, kterého trápily podobné potíže a ani rodičům nebylo nejlépe, takže je to nejspíše nakažlivé.
Postupně se to ale začalo lepšit, příznaky nemoci odeznívaly. Odpoledne jsem se už cítila v pořádku, až jsem trochu litovala, že jsem nešla do školy a měla jsem v plánu jít tam v úterý (15. 5 2018). Ale ejhle, toho dne ráno jsem měla opět stejné potíže, jen se přidaly občasné, zato ale bolestivé křeče v břiše. Takže jsem opět zůstala doma a tyhle problémy odpoledne už zcela odezněly a já se cítila zdravá jako rybička. Moje máma se však chtěla rozhodnout, jestli mě ve středu (tedy dnes) vyšle do školy. Dala na slova třídní učitelky, kterou potkala, když mi šla do jídelny pro oběd, a dle jejích slov mě i dnes nechala doma, neboť bych toto ráno musela jet sama do města, protože naše třída měla sraz před kinem, ve kterém "nám" měli promítat film, což by prý nebyl dobrý nápad, když jsem po nemoci.
Teď jsem doma a tentokrát se cítím už od rána úplně v pořádku. Takže mě tak trochu sžírají výčitky svědomí, že jsem pořád doma a nevěnuji se nějakým smysluplnějším činnostem... Asi by mě to tolik netrápilo, kdyby byla má "nemoc" alespoň trošku drastičtější a více bych si své volno "zasloužila". Ale přemýšlím o tom, jestli to příliš neprožívám. :D Nebo si své hryzavé svědomí naopak zasloužím? No, nemůžu se rozhodnout. A co když jsem si své zdravotní potíže vlastně způsobila sama - psychicky? Byla bych v takovém případě záškolák? Aspoň mě trochu uklidňuje fakt, že to, po čem se teď veze celá moje rodina, je pravděpodobně nakažlivé, takže svojí nepřítomností vlastně prokazuji společnosti laskavost..? Každopádně zítra už do školy půjdu, i kdybych měla rozpoutat školní epidemii, to bez debat.
Jestli jste tohle přečetli až do konce, máte můj obdiv. A pokud se chcete jakkoliv vyjádřit, směle do toho. Názor "nezaujatého" člověka by mě vskutku zajímal a snad by mi i pomohl s mojí rozpolceností. :)


přečteno: 1071x
Zpět na seznam