Internetová zpovědnice

Dobrý den, je mi 17 let , chtěla bych se Svámí podělít o to co teď prožívám nikomu se nemám a nemůžu svěřit Když mi bylo 3 roky tak mi umřel taťka přímo před mima očima byl to pro mě šok přišla jsem o toho nejlepšího člověka na světě Pak jsem zůstala sama s mamkou ta se o mě nestarala Měla jsem hrozné dectvi pak jsem skončila v domově vzala si mě jiná rodina kde jsem poznala své pravé sestry o kterých sem ani nevěděla Snažila sem se na to vše zapomenout na to zlé co se mi v životě stálo když sem zjistila i jaká je takhle rodina tak vím že šťastná být nemůžu našla sem si kluka ano je starší 28 mu je a mě je 17 rodiče mu začali nadávat a říkat že je to úchyl když sám si taky toho hodně prošel a neměl to v životě lehké byla to láska na první pohled býla sem kvuly toho hodnekrat zmlácená ale každá rána do co kdy dostanu tak mi na naděj vstát zpátky a nevzdávat se miluji ho a pořád jsme spolu a já se ho nevzdám Vybrala sem si jeho než rodinu v téhle rodině nejsem šťastná kdybych mohla jdu zpátky za svou vlastní jenže ono to nejde ???? a pořád mám v hlavě že když se to dozví tak se zase stane něco možná i horšího pořád a každý den na to jen přemýšlím na to jak to semnou doma dopadne když si sním chci volat nemůžu bojím se že nás uslyší v dectvi jsem to neměla krásné nikdy v životě jsem neměla rodinu která vzdicky přímé stala a která mi přála štěstí a nikdy nechtěla aby sem byla šťastná nikdy jsem neměla tátu který mi řekl mám tě rád dcero jsem tu pro tebe svěr se mi jsi pro mě vším nikdy sem to neslyšela ani nezažila a mámku taky ne aby mi řekla mám tě ráda sem tu stebou a tak dále .. nemám to lehký a já sem ráda že sem se tady mohla svěřit a já vás prosím Oto aby ste mi nějak poradily a pomohlí Nechci už dál ležet a přemýšlet a brečet každý den někdy uvažuji i o něčem co bych nikdy neudělala ale něco uvnitř mi říká udělej to budeš mít klid když sem s mým klukem jsem šťastná nic mi v životě nechybí jenže teď ho vedle sebe nemám dva měsíce ???? prosím poradíte mi ? Děkuji

ahoj, myslím si že to bude dobrý, já jsem to tak taky mela a ted uz jsem v pohode :)

Ahoj studentko nešťastná:-)! Škola nespadne, život se Ti nezhroutí, když dostaneš čtyřky a pětky! Uč se tak, abys nepropadla - to stačí;-) Nikdo nikdy se Tě v dalším životě nebude ptát, nebude to důležité, zda jsi měla samé jedničky, nebo trojky, nebo čtverky. Dobrý je udělat tu maturitu, a občas by se Ti, třeba o dovolené, mohla hodit angličtina. Jinak vše co se tam učíš je k ničmu, v zaměstnání se pak naučíš, co budeš potřebovat, a to bývá hodně jiné než co vám tam vykládají učitelé;-) Takže klid, spi sladce:*), a zítra víc o sobě napiš, co Tě tam ničí. Věnuj se spíše nějakým zábavám, choď do nějakých kroužků, tancovat, na jaře na výlety a tak.:-)

Hezký den,
nenech se odradit počátečními neúspěchy. Špatné známky mohou být pouze odrazem tvé psychické nevyrovnanosti. Zkoušela sis o svých pocitech promluvit s blízkými? S někým, kdo tě neoznačí za lajdáka? Přítel? Přítelkyně? Kamarádi? Rodiče? Častokráte máme pocit, že jsme v oné situaci samotní, jediní na světě a pak se náš strach odrazí na našem výsledku. Abych nebyl příliš neosobní. Přidám vlastní příklad: Matematika 1. ročník SPŠE - matematika - reparát. Maturita o pár let později matematika 1.
Nic není ztraceno, vždy je další možnost. Doučování? Kamarád(ka), která ti to vysvětlí přívětivějším způsobem? Ozvi se, jak jsi dopadla. S pozdravem vitrvevlasech

Zkus si pořádně ujasnit priority a snaš se to zvládnout. Držím palce.

Běž se zabít :D