Internetová zpovědnice

Kdybych měla celý příběh vyprávět alespoň trochu do podrobna, byla bych zde pravděpodobně měsíc. Proto věc zkrátím na obecnou rovinu. Děkuji za pochopení.
Jeden můj nepřímý nadřízený, který nemá na mou práci nijak velký vliv mne osočil z opravdu děsných věcí. Mohou v tom být i zlé řeči. Vím přibližně koho.

Když se ale budu bránit, riskuji tím, že si pomlouvači, popř. i on sám (má-li zlou vůli) vymyslí křivá svědectví. Vím, že minimálně 4lidé by toho schopni zřejmě byli.
Podle asi 3 lidí - mých přátel se jedná o závist. Nebudu tady psát proč a kdo a jak závidí, ale vím, že jsou tím pomalu už jako posedlí. Tj. schopni skoro všeho.
Nebála bych se, ale vím, že pomlouvači jsou jednak mí nepřímí nadřízení a jednak mají ve svém oboru velké vzdělání a tím i jistou, někdy nemalou společenskou prestiž.

Kdyby si vymysleli křivá svědectví a byli by sehraní, těžko bych se jim bránila.
Protože něco z toho by se týkalo toho kdy a kde jsem např. byla a já cca polovinu svého volného času trávím sama, takže bych dost možná neměla nikoho, kdo by mi prostě poskytl alibi. A těch křivých osočení bylo více a bylo to velice brutální. Žádné vulgarismy, ale čišel z toho doopravdy satan.

Mám to nechat být? Nebo se slušně bránit, tím ale mohu ty magory vyprovokovat, a protože ví, že jsem po řadě traumatizujících zážitků, které souvisí více méně s rodinnou tragédií v péči psychiatra a že jsem hodně osamělá a slabá na ně, tak protože tohle oni ví, mohli by mi ze života udělat peklo.

Na druhou stranu, jsou to 120% křivá osočení a pravda je na mé straně. Něco z toho mne uráží i jako ženu, dívku, zasahuje to zčásti i můj charakter, který, troufám si tvrdit, není nijak zlomyslný a zákeřný. Také na mi na onom muži dříve záleželo a já si jen říkám, o co mu šlo, když mi napsal asi 5 příšerných osočení...
Mám to nechat být? Určitě si s ním o tom promluvím osobně a v klidu, ale mám tendence mu napsat v e-korespondenci, že to tak není, samozřejmě se slušně ohradit.
Vím, že když mi on píše, tak napíše kolikrát to, co by mi do očí neřekl - co by si nedovolil, nebo by mu to přišlo příliš zlé.

NA DRUHOU STRANU, JE TU OPRAVDU RIZIKO, ŽE KDYŽ SE OHRADÍM, TAK MINIMÁLNĚ 4 LIDÉ SI MOHOU VYMYSLET KŘIVÁ SVĚDECTVÍ A BÝT V TOM SEHRANÍ. A JAK ŘÍKÁM: JÁ V PÉČI PSYCHIATRA A ONI SE SPOLEČENSKOU PRESTIŽÍ. MOHLI BY MI HODNĚ UBLÍŽIT PO ZDRAVOTNÍ STRÁNCE I PO PROFESNÍ.
Ale navzdory mé mírné povaze, již týden cítím rozhořčení, sice ne nostop, ale celkem často, protože ta osočení, to bylo něco neskutečného. A dovolit, aby se o mně něco takového říkalo? Jak bych se jim ale ubránila? Já myslím, že těžko.

Bolí mně, že mne asi u něj pomluvili, na druhou stranu již dříve předvedl, že je s prominutím magor. Totální agresor a hlupák. Bolí mne také to, že je možná v kontaktu s mými příbuznými, a zrovna s těmi, kteří mi jen záviděli. Ti mu o mně zrovna tak řeknou "pravdu". Bolí mne to, ale vím, že někdy je lepší mlčet.
Vydržím to ale? Nenapsat mu, co si o tom myslím, do té doby, než s ním budu moci mluvit? Někdy cítím takovou bolest a hněv, až se celá třesu. Když jsem si zapoměla vzít antidepresiva, plakala jsem křečovitě a bez přestávky víc jak hodinu.

Má vůbec někdo právo mne osočovat z něčeho, co vůbec nedělám, ani taková nejsem? Jiný můj nadřízený mi říkal, abych to nechala být a hrozně to bagatelizoval a to mi přijde jako totální blbost. Ne nechat to být, ale bagatelizovat to, že vlastně o nic nejde. Chtěla bych vidět jeho na mém místě.

CO VY MI PORADÍTE? SAMA UŽ NEVÍM... BOJÍM SE TĚCH HYEN, CÍTÍM SE HROZNĚ A NEPRÁVEM SCHOZENÁ, PONÍŽENÁ A TAKÉ CÍTÍM NĚKDY I VELKÝ SPRAVEDLIVÝ HNĚV. NA TO PŘECE NEMÁ PRÁVO, JEN PROTO, ŽE JE "NĚKDO" :-((
Mám to nechat být do té doby, než si s ním budu moci promluvit a to ještě nevím, kdy budu a zda moci? A riskovat, že se o mně šíří pomluvy hodně těžkého kalibru? Možná mi to napsal jen proto, aby mne vyprovokoval a pak mi mohl(i) udělat ze života peklo.
To těžko říct...

přečteno: 1852x
Zpět na seznam