Je mi 20 let. Můj příběh, kdy se můj život obrátil naruby, začal když mi bylo 16 let a zemřel mi přítel. Od té doby, co jsem se tak nějak dala dohromady, mě jeden za druhým po nějaké době odmítli nebo to bylo naopak.
Teď je mi 20 let přítele stále nemám, ale to je jen začátek. Od té doby, co umřel přítel jsem hrozně citlivá, mám strach nejen o mé nejbližší, že se jim něco stane, ale mám strach říci jakýkoliv názor. Bojím se o to, že se se mnou někdo přestane bavit nebo že někdo na mě zvýší hlas a nebo že něco bude špatně.
Jenže když už si někdy vzpomenu na tu minulost a začnu před určitou osobou brečet tak mi řekne, že nejsem normální. Milovala jsem ho z celého mého srdce... Snažím se to překonat, ale ono to nějak nejde. Pokaždé, když se mi něco nepovede, si vzpomenu na něj a je to celé zpátky... celá minulost. Začínám se ztrácet sama v sobě. Někdy už ani nevím, co já sama chci a co nechci. Neznám už sama sebe. Přijde mi, že mi nic v mém životě nevychází. Že štěstí je odvrácené ode mě a nikdy se ke mně nenakloní.
přečteno: 1900x
Zpět na seznam