Dobrý den,
trpím i bezdůvodnými častými stavy úzkosti.Připadám si uplně k ničemu, neumim se z ničeho radovat, nemám se ráda, ikdyž mi ostatní řikají, že jsem atraktivní a úspěšná, myslím si, že jsem naprostá nula, že žiji zbytečně. Bydlím stále doma, mám špatný vztah s otcem, od malička i v tomto věku zažívám jeho časté hlasité vyčítky, které doprovází fyzické týrání. Kolikrát ho nemůžu snést v jedné místnosti. Má sestra je pravý opak, jeho miláček, ale to už je to poslední co mě trápí. Další mé trauma je "mé poprvé", které bylo proti mé vůli. Začínám si vytvářet závistost na svém o 10 let starším příteli, máme spolu velicé blízký vztah, bez něj si připadám hrozně až nesnesitelně osamělá. Přitahují mě pouze starší muži, to mi příjde také odlišné. Snažím se vyplňovat čas koníčky, kterých mám hodně, ale i tam si připadám špatná a furt se vybičovávám. Zajímalo by mě jestli se přestanu trápit sama nebo jestli mám vyhledat psychologa. Máte někdo radu, co mu třeba pomohlo? Meditace nebo cokoliv? Svěřování cizému člověku v ordinaci mě děsí.
přečteno: 3295x
Zpět na seznam