Internetová zpovědnice

Zdravíčko, mám takový problém, který je už dlouhodobý a potřebuji se svěřit a jelikož půjdu s ním do velkým detailů, doufám, že se to dotyčná dívka nepřečte. Tohle bude nejspíš long as fuck.

Všechno to začalo skoro před rokem, nastoupil do nové školy a byl seznamovák, poprvé jsem ji spatřil, když jsme se představovali, tvářila se zamračeně a znechuceně a první věc kterou jsem si řekl:"Tak to bude černá ovce třídy."
Nikdy jsem ještě nespatřil ten způsob jakým se bavila, takže když se mnou prvně pokusila navázat konverzaci, tak jsem nevěděl co říci a pokládal jsem ji za otravnou, ale po seznamováku se to vše změnilo.

Ve třídě jsem ji stále víc pozoroval a něco mě k ní přitahovalo, asi ta upřímnost kterou vyřazovala, kterou jsem ještě neviděl. A i když jsem si ze začátku myslel, že není vůbec hezká brzy se začala objevovat v mé mysli jako obraz perfektního člověka. Je to zvláštní, jak se názory celkem rychle mění, ale nemohl jsem se stále uchýlit k tomu, aby jsem s ní navázal konverzaci, možná to byla nervozita, možná jsem se chtěl bavit v soukromí, kde žádné oči spolužáků nás nemůžou vidět.

Měsíce ubíhaly a já získal holku, ale nebyla to ona, a jelikož jsem pořád myslel na moji spolužačku navrhl jsem po dvou týdnech rozchod, nemohl jsem vést neupřímný vztah.
Ale konečně nějaký breaking point přišel v prosinci.
Kdysi jsem měl několik blogů, a pak jsem na ně zapomněl a teď jsem si na ně znovu vzpomněl v souvislosti s tím, že ona měla v současnosti blog. Jakmile jsem si je znovu prohlédl, zjistil jsem že je tam nějaká podivná chyba a využil jsem té chyby, aby jsem s ní navázal konverzaci, na tuhle šanci jsem čekal hodně dlouho a já jednoduše jsem nechtěl začínat řeč klasickým suchým:"Ahoj jak se máš?"
Nějakou dobu jsme se bavili a měl jsem pocit, že opravdu máme společnou řeč.

O pár dní později, nebo další den to už nevím, jsme šli jako třída do kina. Po kině jsem šel s kamarádem do restaurace a on mi řekl, že se ona chtěla přidat, ale že s ní on jít nechtěl, tak se na ní vykašlal. Neviním ho za to, neznal mé city k ní. Dalších pár dní jsem to totálně sral, neprospal jsem noci, snažil jsem ji stále někam pozvat, ale ve škole jsem jí ignoroval, aby nikdo nevěděl, že k ní něco cítím, ale to byla chyba. Nakonec, když jsem ji pozval naposledy, tak mi řekla, že ne, mám takový pocit, že něco mezi námi bylo dodnes, jinak si nedokážu vysvětlit to kino.

Následoval další půlrok, kdy jsem se s ní občas bavil, někdy ne, ale nakonec jsem došel k přesvědčení, že bych ji měl ignorovat, kdyby ne, pak by moje city k ní ještě stouply, a pak by byl můj veškerý život bez ní ve větší prdeli než je teď.

Posledních pár měsíců jsem se snažil na ní zapomenout, ale nejde to, i když na ní nemyslím tak jako předtím, tak je tu pořád něco, zvlášť se mi to teď hodně vjela do hlavy, jelikož ji prvního zase uvidím a možná se mé city naprosto vrátí.

Než jsem jí potkal tak jsem se zbavil citů pro cokoli, ale díky ní se mi znovu navrátili, bylo by mi jedno, kdyby jsem měl zemřít, kdyby ze dne na den, celé lidstvo zemřelo, ale kdyby umřela ona, mám pocit, že bych se z toho nikdy nevzpamatoval..

Takže já nevím jednoduše co mám dělat, snažil jsem se jí sám sobě znechutit, nejde to, snažil jsem se zapomenout nejde to, snažil jsem se najít jinou holku, ale mám pocit, že jí žádná neleze ani po paty. Nechci se trápit s láskou nebo ať je to cokoli, mám také svoje sny, ke který bych se tento rok rád dostal blíž, ale když budu mít pořád toto stádium mysli, mám pocit že se k ním nikdy nedostanu, možná proto že vím, že ten můj největší sen se mi nikdy nesplní.

přečteno: 1578x
Zpět na seznam