Internetová zpovědnice

Ahoj lidi, vím že většinu z vás to asi moc zajímat nebude, ale já to ze sebe musim nějakým způsobem dostat. Vše začlo v mém raném mládí, příkladná rodinka, otec opilec mlátil, znásilňoval mámu,podváděl mámu, posrával se na gauči, máma kvůli němu chvíli pila pak s tím sekla. Nejstarší z jeho dětí jsem já skoro 20 let, potom má dítě s nějakou cikánkou o měsíc a kousek starší než je můj brácha 13 let a ještě pár dalších o nich moc nevím. Jednoho krásného dne jsem měl narozeniny, bylo mi 10 let a stále jsem čekal jestli se táta objeví ve dveřích. Neobjevil. Místo toho přišel opilej o 3 dny později domu a řekl 'nic nedostaneš, nezasloužíš si to, si tlustej jako prase, stejně tě nemam rád, mam raději bratra' (ano měl jsem drobek nadváhu). Nicméně od té doby se to se mnou táhne, byl jsem poměrně chytré dítě na prvním stupni základní školy, od šesté třídy prospívám se čtyřkama a jsem rád. Začal jsem kouřit, pít alkohol, experimentovat s marihuanou. S marihuanou jsem přestal,piju a kouřím do teď. Pil jsem dost často po tom co umřel děda, byl to člen rodiny, který mi byl vždy schopný dát radu a podpořit mě. Nakonec jsem pití omezil, to způsobem, že jdu pít jednou max. 2 do měsíce. Nikdy jsem neměl štěstí na holky, ale jednou se objevila jedna holčina, byli jsme spolu jen chvíli. Rozešli jsme se spolu kvuli jejímu bejvalýmu, ale stále jsme zustávali přátelé. Pak se to jednou zvrtlo, byli jsme spolu zas a opět se do toho ten kluk montoval, opět mu podlehla.. Tentokrát jsem to už, ale utnul. Snášel jsem to celkem špatně, měl jsem jí hodně rád. Jednoho dne jsem byl školou poslán na prezentaci škol (někdy v listopadu 2012), tak jsme ještě se spolužákem vybalili stánek, rozdávali jsme letáčky s logem školy a takové malé koláčky a vedle nás měli stánek kadeřnice. Už to bylo zdlouhavé, tak jsem si šel ven zakouřit, vrátil se a slyším jak mě kadeřnice drbou jestli jsem to já co chodil s jejich spolužačkou. Po chvíli poslouchání jak o mě mluví jsem řekl, 'ano jsem to já co s ní chodil', holky se chudáci začali červenat, když zjistili, že mluví víc nahlas než by měli. Chtěl jsem melíry, místo toho ze mě udělali cosi barevného podobného papouškovi, dobře jsme se pobavili, smáli se a probírali vše možné. Po skončení jsem jel s jednou z nich domu autobusem. Pokračovali jsme v probírání všemožného a vypadlo z ní, že má kluka, kterého by za nic na světě nevyměnila, říkal jsem, že bych chtěl něco podobného taky zažít, ale že na to nemam štěstí a ona řekla něco v tom stylu, že se na to musí počkat(dál už si moc nepomatuju o čem jsme mluvili). Přijeli jsme do města, ona bydlela o pár vesnic dál, takže ještě musela jet vlakem, tudíž jsem jí šel doprovodit, ona poděkovala, koukla na mě a řekla, že když budu chtít mám si říct a ty melíry mi udělá. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že by mě mohla chtít tak jsem si od ní vzal číslo a hned večer jsem jí napsal sms ve tvaru 'ahoj, hele je tvá kamarádka volná? dost se mi líbí :) ' o chvíli později mi přišla odpověď, ze které bylo vidět, že je zklamaná, tak jsem jí navrhnul aby jsme zašli ven. Šli jsme vše probíhalo parádně, akorát jsme zmokli. Když už musela jet domu, šel jsem jí doprovodit na vlakáč (stala se z toho taková tradice, vždy jsme šli někam na procházku a zkončili jsme pod stříškou na vlakáči, kde jsme se dlouze loučili.) Zanedlouho po tom jsme si dali pusu a já věděl, že jsem v tom až po uši, tak jsem jí začal vysvětlovat, že bych byl rád, kdyby se s přítelem rozešla, to se ovšem nestalo, tak jsme spolu ulítávali asi rok a půl a já byl stále v naději, že bude se mnou, pak se s ní kluk rozešel (asi půl roku do zadu) a stále spolu nejsme. Od té doby, ale je jak vyměněná, stále se učí a když náhodou se máme vidět,tak se vidíme jednou za měsíc a to ještě na chvílku. Nicméně z tohoto se u mě nějako utvořila silná depresivita, sebevražedné myšlenky apod., ikdyž bych se chtěl seznámit s nějakou holčinou, tak to nejde a když už musím být opilý a v bližší době to podělám, povětšinou jednou ze svých depresí. Co je na tom nejhorší, že i když se snažím zapomenout holčina má takovej talent se vždy když už začínám aspoň trochu 'dýchat' tak se ozve. Včera se ozvala, na mě to přišlo, tak jsme se pohádali (dost fest), šel jsem si pro rum a provaz, došel jsem na jedno místo kam jsme chodívali, vypil jsem rum a začal si dělat oprátku, když jsem už chtěl skočit, tak jsem na to neměl. Připadám si jako největší srab. Takže dneska sedím doma a přemýšlím furt co by bylo kdyby... Ještě bych se chtěl zeptat, co pomáhá na zlomený, naivní srdce a těžké deprese?

přečteno: 1780x
Zpět na seznam