Internetová zpovědnice

Ahoj, v první řadě bych tě chtěla podpořit a říct ti, že je dobře, že si se svěřila. Z tvého příspěvku cítím, že máš motivaci ke změně a vše chceš začít řešit. V první řadě by bylo určitě dobré se někomu svěřit, nebýt na to sám. Nemáš nějakou kamarádku nebo někoho blízkého třeba ve škole (učitel, školní psycholožka..) komu by ses mohla svěřit s tím, co prožíváš? Pokud je můžeš zkusit poradnu Anabell, která poskytuje odborné sociální poradenství osobám s poruchou příjmu potravy. O všem si v poradně můžeš bezplatně promluvit se sociální pracovnicí a hledat tu nejlepší možnou cestu léčby.. Můžeš poté začít docházet k nutriční terapeutce, se kterou řešit jídelníček a k psychoterapeutce, se kterou svůj psychický stav, vztah k otčímovi, výčitky po jídle… Psychoterapeuti a nutriční terapeuti jsou také v Centru Anabell, veškeré kontakty najdeš na jejich stránkách. Bezplatně můžeš také využít služeb jako je “korespondenční kurz“ – dopisování si s psychoterapeutem přes e-mail nebo konzultaci s peer konzultantkou, což je soba s vlastní zkušeností s poruchou příjmu potravy. Zkus si v klidu projíst stránky Centra Anabell, věřím, že budeš spokojená. Hlavní je na to nebýt sám. Drž se!

Ta situace...s nevlastním otcem se opravdu nusí řešit přes nějakou ochranu zaměřenou na domácí násilí, je to začátek tvé bulimie...bohužel ty i matka jste oběti a když zasáhneš sama, musíš očekávat velice negativní reakce i od matky...když tě nebránila dosud....nebude tě bránit dál a kde je jistota, že ti nevlastní otec neublíží fyzicky, nahrávání je skvělý nápad, pak se musí řešit co v případě, že to úřady a psycholog rozetnou...musí s tebou někdo projednat situaci jak dál, když nebudeš chtít žít s nevlastním otcem v případě pádných argumentů a důkazů...s tím musí socialka snad něco udělat. Teprve pak...až pak má cenu řešit bulimii tím deníkem...atd. Tvá matka tady selhává...strašně selhává. buď jí to dojde, když si s ní pohovoříš, nebo ne a musí se to řešit přes socialku...jsou centra...kéž by tvůj vlastní otec byl dobrým tátou a pomohl ti

Ta situace...s nevlastním otcem se opravdu nusí řešit přes nějakou ochranu zaměřenou na domácí násilí, je to začátek tvé bulimie...bohužel ty i matka jste oběti a když zasáhneš sama, musíš očekávat velice negativní reakce i od matky...když tě nebránila dosud....nebude tě bránit dál a kde je jistota, že ti nevlastní otec neublíží fyzicky, nahrávání je skvělý nápad, pak se musí řešit co v případě, že to úřady a psycholog rozetnou...musí s tebou někdo projednat situaci jak dál, když nebudeš chtít žít s nevlastním otcem v případě pádných argumentů a důkazů...s tím musí socialka snad něco udělat. Teprve pak...až pak má cenu řešit bulimii tím deníkem...atd. Tvá matka tady selhává...strašně selhává. buď jí to dojde, když si s ní pohovoříš, nebo ne a musí se to řešit přes socialku...jsou centra...kéž by tvůj vlastní otec byl dobrým tátou a pomohl ti

Ahoj,
Ty jsi to už v té zpovědi sama popsala: z jedné strany nenávist a nespokojenost nevlastního otce, který citově vydírá tvou mámu a z druhé strany tvoje máma, která nechce připustit, abys odešla ke svému tátovi a Ty jsi uporostřed tohoto emocionálního soukolí, které Tě drtí.


Vím, že to bude znít brutálně- promiň: on totiž na Tebe kouká už jako na dospělou samostatnou ženu se kterou nemůže mít partnerský vztah a nevydělává ani korunu, což se pro něj rovná přítěž.

Určitě máš doma mobil, tak každou hádku nahrávej a dones to na policii, protože se jedná o domácí násilí(to bych udělal já, na Tvém místě) policie.cz/clanek/domaci-nasili-644841.aspx

Ahojky.

Cesta k úzdravě není snadná. Někomu trvá měsíc, někomu půl roku a někdo na ní stráví i několik let. Důležité je, že jste na cestu vůbec vykročili. Každý z nás je jedinečný, každý má jinou povahu i jinou postavu. Pochopit naši individualitu je základem úspěchu. Své uzdravení si stanovte jako svou nejvyšší prioritu.

Někteří lidé mají s vyléčením méně potíží než druzí, ale u nikoho to není proces s okamžitým výsledkem. Léčení se z tak komplexní poruchy, jakou je bulimie, je řetězem složeným z drobných úspěchů a neúspěchů. Je to nesmírně těžký úkol, který by neměl být brán na lehkou váhu. Rozhodnutí se ?přestat? neznamená, že od zítřka budete uzdraveni, ale jde o to dělat pro uzdravení právě teď přesně to, co je třeba. Každý malý krůček bude odměněn pocitem radosti, sebedůvěry a pozitivními myšlenkami.

Vezměte si peníze, pěkně se oblečte a zajděte si do obchodu koupit deníček. Nazvěte ho Můj zázračný záznamník. Zapisujte si do něj, malujte, kreslete, skládejte básničky. Můžete se řídit mými radami, nebo to dělejte po svém. Zapisujte si cokoli, co vám pomůže nemyslet chvíli na jídlo. Nezavrhujte to hned od začátku. Až se deníček stane vaším důvěrným přítelem, prostudujte si následující řádky.

Začněte tím, že napíšete příběh svého života. Se zaměřením na momenty, které jsou, nebo mohou být spojeny s vaší bulimií. Kdy jste si např. poprvé uvědomili své tělo? Jaké pocity jste tenkrát měli? Kdy vaše nemoc začala? Jak se projevovala? Přemýšlejte detailně o všem, co vás při psaní napadne, abyste více poznali sami sebe a pochopili, v čem vám bulimie pomáhala a co vám popřípadě nahrazovala. Je ve vaší rodině ještě někdo další, kdo má nějaké problémy s váhou a jídlem nebo problémy spojené s depresemi, alkoholismem nebo je či se cítí být vyloučen ze společnosti? Proč se snažíte o vyléčení? Dokážete přijmout skutečnost, že vaše onemocnění je reakcí na negativní prožitky a emoční zranění? Toto cvičení vám může vrátit se nazpět do nedávné minulosti, tam, kam až sahá vaše paměť. Vše záleží na tom, jak se během léčby sblížíte s vaším vnitřním já. Neustále se ke svým zápiskům vracejte, pročítejte je znovu a znovu. Nechte se překvapit objevy, které vám vytanou na mysli.

Proč s psaním deníku vůbec začínat? Spoustě lidí dělá potíž vyjadřovat své soukromé pocity a myšlenky nahlas. Psaní deníku je nejbezpečnější cestou, jak se o své vnitřní bolesti podělit ?s někým jiným?, se svým důvěrným záznamníkem. Vytvoříte si tak poměrně intimní vztah, který vás podnítí ke studiu vašich pocitů a vybudování si pravdivého vztahu k sobě samému. Deník se stane kamarádem, který na vás bude mít vždy čas a kdykoli bude připraven naslouchat vašemu srdci.