Mám na srdci velmi niterný problém se sebou sama.
Je mi 18 let, jsem studentkou maturitního ročníku a mám potíže se vztahem ke starším klukům, než jsem já. Co přišel osmnáctý rok, začali se o mě (převážně na Facebooku) zajímat muži ve věku 25 a výš, jenže já mám prostě z nich hrozný strach.
Vlastně i přátele si vybírám hlavně mladší než jsem já, ze starších mám asi tak jen jednu kamarádku, které je 20, jinak nikoho.
Dost to je i tím, že mám poměrně specifické zájmy-zajímám se o japonskou hudbu, ráda se pohybuji v komunitě milovníků Japonska a jejich animovaných seriálů, hraji staré Nintendovky a mám ráda všelijaké barevné a roztomilé věci (arty, hry, oblečení,) a protože je to většina z toho, o co se zajímám a čím svůj život naplňuji, nemám si prakticky s normálními kluky o čem povídat.
Kromě toho všeho, dost zásadní problém. V dospělých mužích vidím svoje bratry. Bratrům je dnes přes třicet a mají děti. A z vidiny toho, že líbám kopii svého bratra, se mi přirozeně dělá špatně.
Nějaké ty vztahy už jsem měla. Jeden vážnější byl s mladším klukem, o dva roky. Velmi dlouho to nevydrželo, jsem momentálně už přes půl roku sama. Když už si s někým ulítnu, vždycky je to jen mladší kluk.
Nevím upřímně, co s mým blokem dělat. Dovedli byste mi prosím poradit? Vím, že tak, jak žiju, nemůžu žít napořád. Ráda bych se toho zbavila :(
přečteno: 1525x
Zpět na seznam