Je mi 35 let a chci se svěřit s problémem, který mám. Pěkně se společensky obleču - šaty, silonky, lodičky a když se začne stmívat, aby mě někdo známý nepoznal, chodím po ulicích a když jde někdo proti mě nebo za mnou vyzuju jednu botu, kterou schovám do tašky a jdu jen v jedné botě. Cítím jak mě to dělá dobře, vzrušuje mě to, když mě někdo osloví a začne mě litovat mě, jsou to převážně starší ženy a ptá se se co se mi stalo a já můžu na to odpovídat, vymýšlím si, že mi ji někdo vzal když jsem byla u kamarádky na návštěvě nebo v nemocnici. Takto chodit "neobutá" vydržím dlouhé hodiny a už tu potřebu mám i teď v zimě, kdy jsem začala takto chodit, kdy si vyzuji jednu kozačku, kterou si schovám a i když mě je hrozná zima tak to vydržím. Vím, že to co dělám je abnormální, možná pro někoho šílený, ale já to potřebuju dělat, těším se na to, až to udělám. Teď už každý den, musím jezdit vždy na jiná místa, abych vždy byla na jiném místě a nebyla tak nápadná, že to dělám schválně, musí to vypadat jak moje "neštěstí". Manželovi se vymlouvám, že si něco zařizuju, protože jsem tak často na pár hodin pryč od rodiny a to nezmiňuji to, že musím si každý den kupovat nové silonky, protože je vždy na chodidle roztrhám. Poradí mě někdo co mám dělat nebo si se mnou o tom někdo popovídá? Má někdo taky takový problém, úchylku? Potřebuji pomoci, nebo se s tím časem vyrovnám?
přečteno: 2361x
Zpět na seznam