Ahoj, když jsem byla letos v červnu v druháku a dostala jsem vyloučení, dost mě to zasáhlo. V prváku jsem byla tip holky, která byla jako šedá myška, všeho jsem se bála. V druháku se to změnilo a hádky ve třídě.
Najednou se mi začal hroutit svět, doma jsem to měla těžký, hodně těžký už od základky a mé chování začátkem roku 2015 bylo hrozné. Uvnitř mě to ničilo, chovala jsem se nezodpovědně, moje třída a moje milovaná třídní mě najednou měli za "svini". Hrála jsem si na drsnou, že mi je vše jedno, přitom mě to užíralo a tak problémy vzrůstaly, za blbosti, lítání o přestávkách do obchodu a tak.
Když přišlo vyloučení dva dny před koncem roku a poslední den na vysvědčení. Řekla jsem o své třídní celkem špatné věci, přitom bych jí to tak ráda vysvětlila a vše napravila, jenže to nejde. Už to bude půl roku, co je nevídám a chybí mi čím dál víc. Byly jako moje rodina.
Teď jsem na nové škole, ale stále myslím na spolužáky z bývalé školy. Mrzí mě jejich názor na mou osobu. Lidé se mění a já díky takovým lekcím poznala, co je život zač.
Chtěla bych vše napravit, ale jak? Škola je ode mě 150 km. Chybí mi třída a intr. Za rok budou maturovat a já vím, že je nikdy neuvidim. Někteří také už odešli a už ani nevím, jak se mají. V prváku jsem měla skvělou kamarádku, nějak jsem začla s klukem, kterého chtěla půl roku. Teď ani nevím, jak se má, tolik mi chybí, ale já ji ne. Tolik mě vše mrzí, mám z toho deprese. Deprese z minulosti, kterou již nikdy nezměním.
přečteno: 1299x
Zpět na seznam