Ahoj, chtěla bych se podělit o moji zpověď. Počítám s tím, že nebudu mít moc pozitivní ohlasy.
Tehdy mi bylo 14 let, za 14 dni jsem měla slavit své 15cté narozeniny. Bylo léto, prázdniny v plném proudu a jako každý jsem dělala blbosti. Bohužel mé blbosti zašly až moc daleko.
Byl červenec, poslední týden v měsíci a já zjistila, že jsem těhotná. S přítelem jsem chodila 2 roky a jelikož jsme nepočkali, tak se to stalo. Když jsem to zjistila, byl to pro mě velký šok. Hned jsem šla s přítelem na gynekologii, kde se mé těhotenství z testu potvrdilo. Byla jsem v 5 týdnu těhotenství. Musela jsem to říci mámě a poté se vše řešilo, hlavně s mým přítelem, kterému bylo již 18 let. Měl problémy skrz policii a kriminálku, protože jsem byla pod zákonem. Já šla na potrat. Ne jenom, že jsem měla psychické problémy, začla jsem chodit za psycholožkou, která mě v té době pomohla. Než jsem se z toho dostala, tak po 3 měsících jsem přišla do jiného stavu znovu, protože jsem se nechránila.Zase jsem byla v 5 týdnu těhotenstí. Opět jsem šla na potrat, akorát na farmaceuticky.To co jsem prožívla za bolesti si asi nikdo nedokáže představit,jaké to je potrácet doma,bez anesteezie.Rozhodně doporučuji chirugický zákrok,než si nechat dát tabletu mifegyne a chodit stále na kontroly ke gynekologovi.
Obě dvě období byla hrozná a velmi psychicky náročná. Ale vše jsem zvládla. Zjistila jsem, že i těžké situace se dají zvládnout za podpory rodičů a přítele.
Přítel i přesto, že věděl, co mi provedl, tak při mně stál a zbaběle mě neopustil, jak by to udělali jiní. Takže jsem zjistila i to, že můj přítel je zároveň i má podpora. :)
přečteno: 1566x
Zpět na seznam