Internetová zpovědnice

Ahoj, píši sem kvůli mému asi celoživotnímu trápení.

Jsem velmi tichá, nesmělá, stydlivá a nevím, co s tím dělat. Vždy jsem byla stydlín, ale třeba holky ze třídy se se mnou bavili, ale začalo se to zhoršovat, když se otec stal alkoholikem. Začala jsem chtít být více sama a přestala jsem mít ráda velkou společnost, ale naštěstí nás bylo ve třídě 17-tudíž 7 holek, ale do tohohle mého špatného období ředitelka rozhodla, že spojí naší a ještě jednu třídu dohromady. Najednou nás tam bylo 32 a z toho polovina co vůbec neznám.

Začala jsem být na rozpacích, přestala se hlásit a mluvit. Teď mluvím jenom se svými 3 dobrými kamarádkami, ale ti ostatní mě odsuzují, nikdo neví, jaké mám problémy a myslím, že by to holky, co bydlí ve vile a mají na sobě make-up, oční linky díky kterým vypadají jako modelky, ani nepochopili.

Dříve jsem chtěla být sama, ale né furt, bohužel si to asi všichni vzali k srdci a berou to jako samozřejmost, ale já teď už nechci být sama, potřebuji někoho a snažím se i blbnout a tak.

Hlavně mě, ale furt trápí třeba tělocvik, že si mě nikdo nevybere do týmu a vždy zůstanu jako poslední a když zbyde na tým fyflen, tak zazní jedovaté "nééé".

Hlavně chci být na střední jiná, bude to něco jako nový život a v tom novém životě chci být "oblíbená", né "divná", už ani nedávám fotky na facebook, protože na nich mám 4 like a všichni ostatní min. 80-114.

Myslíte, že se změním? Měl jste to někdo stejné?

přečteno: 1845x
Zpět na seznam