Přecitlivělost, nálady a homosexualita
Posledních pár dní musím neustále myslet na to, jak se vypořádat s okolním světem. Chtěl bych se s Vámi, poradit. Dozvědět se nějaké rady.
Ve společnosti se občas objeví lidi jako já-citliví, introvertní, náladoví, nekonfliktní, ale tyto vlastnosti často hraničí až se sociální fobií, která je nejspíš můj případ. Za několik měsíců se nejspíš budu sám stěhovat do Prahy a budu moci žít samostatný život. Hodně se na to těším, nebudu na nikom závislý a budu plně zodpovědný. Na druhou stranu to ale obnáší chovat se trochu dospěle, umět se vypořádat s každodenními situacemi, což je pro mě problém.
Příklad-teď jsem byl tento rok podruhé v tělocviku. Jelikož jsem gay, je mi prostě dost nepříjemné být v jen mužském prostředí (moc testosteronu, gayové asi chápou), tak jsem i přes riziko, že budu mít velké problémy, do toho tělocviku nechodil. Bál jsem se toho, těch lidí, jejich narážek, toho, co si o mě myslí a jsem na sporty hrozné nemehlo, takže i toho, že mi budou nadávat. Krom toho se po celé škole provalilo, že se mi jeden z nich moc líbí a od té doby mě každý zná. Učitel mi řekl, že bych měl jít na vojnu, že bych se tam dal do pořádku. Těžko říci, jestli by se moje citlivost omezila nebo bych se prostě jen "obalil" egem, kdybych potlačoval svoje city.
Teď jsem tam podruhé byl. Už den předtím jsem se propadl do depresí, které se ke mně čas od času vrací, tak jednou za měsíc. Vím, že bych si neměl všechno brát. Myslel jsem na smrt, toho, jak jsem zbytečný, ve společnosti úplně k ničemu, ani jsem nebrečel, jen ležel v posteli, koukal do zdi nebo mobilu a neodhodlal jsem se jít umýt, dokonce ani převléci, než jsem usnul. Už si tím nějakou chvíli procházím a vím, že když se snažím, tak se mi ty deprese daří na nějakou dobu potlačit, ale je tady ta jistota, že se myšlenky na smrt vždycky vrátí.
Ale to jsem odbočil. Chtěl jsem se jenom zeptat, jak Vy, další introverti a nejlépe gayové, zvládáte okolní svět. Jestli také bojujete se svojí citlivostí a tím, jak nad vším musíte přemýšlet.
přečteno: 1467x
Zpět na seznam
Ve společnosti se občas objeví lidi jako já-citliví, introvertní, náladoví, nekonfliktní, ale tyto vlastnosti často hraničí až se sociální fobií, která je nejspíš můj případ. Za několik měsíců se nejspíš budu sám stěhovat do Prahy a budu moci žít samostatný život. Hodně se na to těším, nebudu na nikom závislý a budu plně zodpovědný. Na druhou stranu to ale obnáší chovat se trochu dospěle, umět se vypořádat s každodenními situacemi, což je pro mě problém.
Příklad-teď jsem byl tento rok podruhé v tělocviku. Jelikož jsem gay, je mi prostě dost nepříjemné být v jen mužském prostředí (moc testosteronu, gayové asi chápou), tak jsem i přes riziko, že budu mít velké problémy, do toho tělocviku nechodil. Bál jsem se toho, těch lidí, jejich narážek, toho, co si o mě myslí a jsem na sporty hrozné nemehlo, takže i toho, že mi budou nadávat. Krom toho se po celé škole provalilo, že se mi jeden z nich moc líbí a od té doby mě každý zná. Učitel mi řekl, že bych měl jít na vojnu, že bych se tam dal do pořádku. Těžko říci, jestli by se moje citlivost omezila nebo bych se prostě jen "obalil" egem, kdybych potlačoval svoje city.
Teď jsem tam podruhé byl. Už den předtím jsem se propadl do depresí, které se ke mně čas od času vrací, tak jednou za měsíc. Vím, že bych si neměl všechno brát. Myslel jsem na smrt, toho, jak jsem zbytečný, ve společnosti úplně k ničemu, ani jsem nebrečel, jen ležel v posteli, koukal do zdi nebo mobilu a neodhodlal jsem se jít umýt, dokonce ani převléci, než jsem usnul. Už si tím nějakou chvíli procházím a vím, že když se snažím, tak se mi ty deprese daří na nějakou dobu potlačit, ale je tady ta jistota, že se myšlenky na smrt vždycky vrátí.
Ale to jsem odbočil. Chtěl jsem se jenom zeptat, jak Vy, další introverti a nejlépe gayové, zvládáte okolní svět. Jestli také bojujete se svojí citlivostí a tím, jak nad vším musíte přemýšlet.
přečteno: 1467x
Zpět na seznam
 | alphamonachus (16) |
| Napište reakci |
| AzatiRea | 25. 2. 2016 (18:18) | 80.95.103.*** |
1
|
Tak jsem se po dlouhé době dokopal k tomu, abych zareagoval na něčí zpověď, protože jsem na tom víceméně podobně. Jsem taky gay, je mi stejně jako tobě a zkrátka to nešlo dost dobře ignorovat, přestože obvykle jsem naopak až moc líný a ani do těch pár řádků se nedonutím. Možná to bude znít až přehnaně, ale dokážu se dost vžít do tvé situace. Na základní škole pro mě byly hodiny tělocviku vždycky hotové peklo a dělalo se mi špatně už jen z pomyšlení, jak to při týmových hrách ostatním zase zkazím. Stejné to bylo například i při šplhu nebo skoku do dálky. Styděl jsem se, jelikož jsem dosahoval snad těch nejslabších výsledků ze všech. Teď jsem na gymnáziu (2. ročník) a díkybohu mám uvolnění, protože jsem dlouhodobě nemocný a můj doktor to zhodnotil tak, že nemá cenu, abych se tam stresoval. I tak si ale to všechno až moc dobře pamatuji a mám potřebu říct k tomu už jen jedinou věc. Vážně si nenech nějakým psychotickým učitelem mluvit do toho, co bys měl zrovna s tímhle dělat. V životě by mě nenapadlo, že někdo může být tak omezený a vyslovit tohle mimo internet. Jestli cítíš potřebu se sebou něco extra dělat, běhej nebo si třeba zajdi do posilovny, ale absolutně není zapotřebí, aby jsi to takovým způsobem hrotil. Ano, možná by tě to zocelilo, jenže pokud se třeba i takhle cítíš víceméně dobře (samozřejmě s výjimkou toho těláku), už vůbec bych se tím být tebou nezabýval. Dále k těm depresím. Taky to tak mívám, i když teď už kvůli jiným věcem. Většinou je to delší dobu dobré, a pak naopak několik dnů jako na houpačce. Objeví se nějaký spouštěč, který kolikrát ani dost dobře nevnímám, jeden večer se cítím jako naprostý ubožák, vyspím se, je to den či dva v pohodě a zase se to vrátí jako bumerang, ale nutno říct, že to jakžtakž zvládám a hlavně bych nikdy nemyslel na smrt. Vždyť tenhle život za to stojí. Ano, lidé jsou zlí, ale s tím toho asi mnoho nenaděláš. Pokus se dělat si radost maličkostmi. Pokud tě těší procházky po přírodě jako mě, jdi se projít. Život stojí za to, aby ses z něj radoval, přestože až moc dobře chápu, že v jistých chvílích je velmi těžké vidět to. | |||
Vyhledávání
Jaká je tvá nejoblíbenější sexuální poloha?
| Poloha zezadu |
7x |
26% |
| Poloha na koníčka |
3x |
11% |
| Poloha misionář |
0x |
0% |
| Poloha 69 |
16x |
61% |
| Hlasovalo: 26x |
