Posledních pár dní musím neustále myslet na to, jak se vypořádat s okolním světem. Chtěl bych se s Vámi, poradit. Dozvědět se nějaké rady.
Ve společnosti se občas objeví lidi jako já-citliví, introvertní, náladoví, nekonfliktní, ale tyto vlastnosti často hraničí až se sociální fobií, která je nejspíš můj případ. Za několik měsíců se nejspíš budu sám stěhovat do Prahy a budu moci žít samostatný život. Hodně se na to těším, nebudu na nikom závislý a budu plně zodpovědný. Na druhou stranu to ale obnáší chovat se trochu dospěle, umět se vypořádat s každodenními situacemi, což je pro mě problém.
Příklad-teď jsem byl tento rok podruhé v tělocviku. Jelikož jsem gay, je mi prostě dost nepříjemné být v jen mužském prostředí (moc testosteronu, gayové asi chápou), tak jsem i přes riziko, že budu mít velké problémy, do toho tělocviku nechodil. Bál jsem se toho, těch lidí, jejich narážek, toho, co si o mě myslí a jsem na sporty hrozné nemehlo, takže i toho, že mi budou nadávat. Krom toho se po celé škole provalilo, že se mi jeden z nich moc líbí a od té doby mě každý zná. Učitel mi řekl, že bych měl jít na vojnu, že bych se tam dal do pořádku. Těžko říci, jestli by se moje citlivost omezila nebo bych se prostě jen "obalil" egem, kdybych potlačoval svoje city.
Teď jsem tam podruhé byl. Už den předtím jsem se propadl do depresí, které se ke mně čas od času vrací, tak jednou za měsíc. Vím, že bych si neměl všechno brát. Myslel jsem na smrt, toho, jak jsem zbytečný, ve společnosti úplně k ničemu, ani jsem nebrečel, jen ležel v posteli, koukal do zdi nebo mobilu a neodhodlal jsem se jít umýt, dokonce ani převléci, než jsem usnul. Už si tím nějakou chvíli procházím a vím, že když se snažím, tak se mi ty deprese daří na nějakou dobu potlačit, ale je tady ta jistota, že se myšlenky na smrt vždycky vrátí.
Ale to jsem odbočil. Chtěl jsem se jenom zeptat, jak Vy, další introverti a nejlépe gayové, zvládáte okolní svět. Jestli také bojujete se svojí citlivostí a tím, jak nad vším musíte přemýšlet.
přečteno: 1571x
Zpět na seznam