Internetová zpovědnice

Ahoj.

Seznámila jsem se s jedním klukem. Napsala jsem mu, protože jsem ho viděla na jedné sociální síti a měl také v profilu napsaný zajímavý text a jelikož zná jednu mou známou, se kterou jsme byli kdysi na střední, tak jsem se rozhodla, že mu napíši, jelikož mě i ten text zaujal.

Dali jsme se do řeči, slovo dalo slovo a tak nějak vše v pohodě probíhalo. Dokonce jsme se setkali. S tou známou jsou, dalo by se říci, velmi dobří kamarádi. Kamarádka je šťastné zadaná 3 roky a ona je něco jako jeho nejlepší kamarádka, že má pak ještě jednu. A jinak se baví většinou s kluky.

Tak nějak se oťukáváme, poznáváme a tak dále. Byli jsme jednou venku. Nikdo si na nic nestěžoval, povídali si, smáli se, prohodili pár doteků, úsměvů. Myslím, že to proběhlo v pohodě. Na rozdíl od mých předchozích zoufalých 13 rande, které byly naprosto tragické. Dokonce jsme byli i na procházce, kde nás viděla má kamarádka a říkala, že konečně první kluk, který vypadá nějak normálně. Zatím jsme v takové té fázi toho neustálého poznávání se. O víkendu jdeme ven podruhé. Nemáme bohužel na sebe moc času. Já moc školy, on hodně práce. Takže jediná šance, kdy se tak můžeme vidět, je víkend. A kdy komunikovat, je občas přes den.

Tak nějak mě okouzlil tím, že si má vždy o čem povídat, nikdy není nuda a ani ticho a byť to jsou třeba blbosti, prostě se nenudíme.

Myslím, že jsem celkem v pohodě, prostě mám nějaké své cíle, kterých chci dosáhnout a tak dále.

Včera jsme si psali, popřál mi dobrou noc a říkal, že si není moc jistý, zda by to mezi námi mělo smysl a nezůstaneme "jen kamarádi". Že prý má pocit, že mám moc hezké sny a plány. Je rád, že si se mnou může povídat a že jsme se seznámili. Že si dokážeme o hodně věcech povídat a rozumně komunikovat.

Jenže já jen kamarádství nechci. Dá se říci, že jsem po tak dlouhé době narazila na kluka, který by opravdu za něco stál. Předtím jsem jednoho měla 3,5 roku, ale to mi trvalo, než jsem zjistila, jaký to byl sobec. Tady ten kluk se naopak snaží, aby bylo dobře. I když možná mám ještě růžové brýle. Ale jednoduše se prostě neurazí, má rád humor, snaží se, aby bylo co dělat, zábava. V jednom dni jsme sfoukli kino, večeři, nákupy a procházku. Prostě se dalo vše. Teď půjdeme zase na bowling a večer do čajovny. Nechci se vzdát takového kluka, ale mám pocit, že se bojí toho, že by mě brzdil v životě asi tím, že si zasloužím ještě někoho lepšího, než je on. Ale já chci jeho, to jsem mu neřekla a asi ani teď jen tak neřeknu a nevím, co mám dělat. Dá se říci, že já chci časem začít podnikat, studuji VŠ, on ji sice nemá, ale to mi vůbec nevadí a je to to poslední, na čem by mi záleželo. Jde mi hlavně o vyspělost a schopnost mít něco v hlavě.

Bohužel, jak tak vidím, tak to bude možná hledání na dlouho, ale s tím klukem to vzdát nechci. Vážně už nevím, co mám dělat a jak se ho snažit přesvědčit, že bych to s ním chtěla zkusit a alespoň nějak pokračovat v tom příjemném poznávání.

Nic nenaznačil, nenarážel hned na sex jako většina podobných tragédů a prostě jsme si povídali. Nakonec jsem mu při rozloučení poděkovala a dala pusu na líčko, tak nevím, jestli jsem to tím nepřehnala.

přečteno: 1866x
Zpět na seznam