Internetová zpovědnice

Ahoj.
Před více než dva lety jsem přišla o jednoho kamaráda, do kterého jsem byla i zamilovaná, a hodně pro mě znamenal. Sice jsme si spolu jen psali, ale hrozně moc mi to dávalo, více než jen nějaké chození ven, ale to asi málokdo pochopí. Bylo mi šíleně zle, a myslela jsem, že to všechno skončím, protože jsem v ničem v tu chvíli neviděla smysl. Měla jsem ale ještě jednu kamarádku, téže jsem si s ní psala, která při mě stála, vždy mě vyslechla a pomohla mi, a časem jsem zjistila, že pro mě znamená mnohem více, než ten kamarád.

Po více než roce jsem byla s tím bývalým kamarádem chvíli v kontaktu, ale nakonec se naše cesty opět rozešly. Kupodivu to ani tolik nebolelo, jako tenkrát. Spíš jsem si díky tomu uvědomila, že je stejný jako ostatní, a že mi za to nestojí. Ta skutečná rána přišla ale teprve až teď. Ta kamarádka, která se mnou celé roky byla, chce odejít, a vztah s ní se rozpadá. Mám pocit, že už jsem úplně na dně, a nezvládám to. Odešla jsem z VŠ, a budu se teď hlásit jinam, teď musím tedy chodit na brigádu, najít si ji. A ono je toho na mě nějak moc. Tenkrát jsem měla alespoň jistotu v tom, že jsem chodila na střední, nebylo to všechno tak těžké.
Někdo možná napíše, že o nic nejde, že lidé přichází a odchází, a že se každý dá nahradit. A že mám být ráda, že vůbec můžu na VŠ studovat, a že takhle to mají všichni...jenže pro mě to není někdo, koho bych chtěla nahrazovat, a hlavně vím, že to ani nejde. Jsem už vážně v koncích, a mám chuť si něco udělat..

Všechno se teď úplně sesypalo, nikoho nemám. S rodinou si nerozumím, nemám možnost se svěřit, a poslední člověk mi teď nejspíš odejde..přitom mi na ní tak záleží, mám jí neskutečně moc ráda, je pro mě vším. Psaly jsme si celé tři roky. Už nějak nemám sílu, náladu, chuť, nic...mám pocit, že je mi už všechno jedno, že mě klidně může zítra srazit auto.

Nenapadlo by mě, že se všechno takhle sesype, že bude chtít odejít. Já to nedokážu..žít bez ní, a doufat, že zase možná jednou, někdy přijde něco hezkého..stejně budu myslet pořád jen na ní, a že jsem tomu možná mohla nějak zabránit.
A stejně mi nejspíš nikdo ani pořádně neodpoví...stejně nic nemá smysl, nic prostě..chci pryč, abych nemusela nic cítit, abych nemusela na nic myslet, abych prostě nebyla..

přečteno: 1770x
Zpět na seznam