Výchova
Víte co je smutné?
Když si rodič stále myslí, že ho potomek bude poslouchat i ve 20, 30, 40....Smějete se. Možná je dobré se občas s rodiči o něčem poradit, ale přeci nemohou žít život svého dítěte.
Z obecného hlediska nechci být ta máma, co své dítě neustále straší,odrazuje od několika milionů krásných možností v životě, nechce vpustit do světa, protože si myslí, že je neschopné se postarat samo o sebe, co nedovolí svému dítěti duševně růst, co své dítě v dospívání kritizuje, za co nemůže, protože se poznává a samo neví, co se děje, co dítěti předkládá jen samé negativní názory- na lidi, práci, peníze, svět, oblékání, vztahy,sebe samotnou, na dítě jako takové. Nechci svému dítěti diktovat, co má udělat, studovat, kde pracovat, jak žít, s kým žít, kde žít.
Nechci být ta máma, jenž ví, že dítě v pokoji tiše pláče a přesto přehlíží, nebo v případě, že dítě roní z plna hrdla slzy a místo podpory se diví - Zase brečíš?????Nebreč!!!!!!!!!!
Nechci, aby dítě trpělo kvůli mým nevyřešeným problémům z minulosti, komplexům, díky nímž bude vnímat mé i své sebevědomí, nechci svému dítěti slovně ubližovat jen proto, že není takové, jaké si ho představuju v učení, chování, myšlení, přemýšlení, zájmech, činnostech, komunikaci, názorech, ve stylu, kterým se chce ztotožnit.
Nepřeju si, aby vidělo mámu bez vzdělání (i když dá se žít), přátel, nápadů, energie, zájmů, inspirace, moudrosti, vůle, víry, sebelásky, v sebelítosti.
Nejsem rodič, nestěžuju si a nic své matce nevyčítám, mohla bych být na tom i hůř. Byla určitým způsobem vychovaná a nezná jiné vzorce výchovy a přístupu k určitým věcem. Chtěla bych jen, aby si zkusila někdy vzpomenout, že nemůže své dítě tvořit podle sebe, dle toho, co sama nedokázala, že své dítě musí nechat svobodně se rozhodovat a nekritizovat ho předem, že své dítě musí nechat volně dýchat a respektovat a nechat ho jít i přes úlety, nezdary, touhy. Zahrnovat ho materialisticky nestačí k vděčnému přístupu. Dítě nevlastníme jako majetek, je to jen duše, která si onoho rodiče vybrala.
Kéž by si většina rodičů vážila této důležité životní role, at už si ji zvolili či ne. Třeba by je i to svědomí trklo, při přemýšlení, proč to dítě je zrovna takové jaké je?........
přečteno: 1421x
Zpět na seznam
Když si rodič stále myslí, že ho potomek bude poslouchat i ve 20, 30, 40....Smějete se. Možná je dobré se občas s rodiči o něčem poradit, ale přeci nemohou žít život svého dítěte.
Z obecného hlediska nechci být ta máma, co své dítě neustále straší,odrazuje od několika milionů krásných možností v životě, nechce vpustit do světa, protože si myslí, že je neschopné se postarat samo o sebe, co nedovolí svému dítěti duševně růst, co své dítě v dospívání kritizuje, za co nemůže, protože se poznává a samo neví, co se děje, co dítěti předkládá jen samé negativní názory- na lidi, práci, peníze, svět, oblékání, vztahy,sebe samotnou, na dítě jako takové. Nechci svému dítěti diktovat, co má udělat, studovat, kde pracovat, jak žít, s kým žít, kde žít.
Nechci být ta máma, jenž ví, že dítě v pokoji tiše pláče a přesto přehlíží, nebo v případě, že dítě roní z plna hrdla slzy a místo podpory se diví - Zase brečíš?????Nebreč!!!!!!!!!!
Nechci, aby dítě trpělo kvůli mým nevyřešeným problémům z minulosti, komplexům, díky nímž bude vnímat mé i své sebevědomí, nechci svému dítěti slovně ubližovat jen proto, že není takové, jaké si ho představuju v učení, chování, myšlení, přemýšlení, zájmech, činnostech, komunikaci, názorech, ve stylu, kterým se chce ztotožnit.
Nepřeju si, aby vidělo mámu bez vzdělání (i když dá se žít), přátel, nápadů, energie, zájmů, inspirace, moudrosti, vůle, víry, sebelásky, v sebelítosti.
Nejsem rodič, nestěžuju si a nic své matce nevyčítám, mohla bych být na tom i hůř. Byla určitým způsobem vychovaná a nezná jiné vzorce výchovy a přístupu k určitým věcem. Chtěla bych jen, aby si zkusila někdy vzpomenout, že nemůže své dítě tvořit podle sebe, dle toho, co sama nedokázala, že své dítě musí nechat svobodně se rozhodovat a nekritizovat ho předem, že své dítě musí nechat volně dýchat a respektovat a nechat ho jít i přes úlety, nezdary, touhy. Zahrnovat ho materialisticky nestačí k vděčnému přístupu. Dítě nevlastníme jako majetek, je to jen duše, která si onoho rodiče vybrala.
Kéž by si většina rodičů vážila této důležité životní role, at už si ji zvolili či ne. Třeba by je i to svědomí trklo, při přemýšlení, proč to dítě je zrovna takové jaké je?........
přečteno: 1421x
Zpět na seznam
 | Kathy (16) |
| Napište reakci |
Průměrná známka: 1
Vyhledávání
Jaká je tvá nejoblíbenější sexuální poloha?
| Poloha zezadu |
14x |
35% |
| Poloha na koníčka |
4x |
10% |
| Poloha misionář |
1x |
2% |
| Poloha 69 |
21x |
52% |
| Hlasovalo: 40x |
