Internetová zpovědnice

Ahoj,
jsem obyčejný kluk, který si vždy osobní problémy vyřešil sám a nechtěl jsem to nikdy s někým řešit páč jsem si myslel, že jen přeháním a situace není tak vážná jak si myslím. Nikdy by mě nenapadlo, že bych psal na nějaký web a svěřoval se naprosto cizím lidem, ale co už, možná mi aspoň to pomůže. Tak... kde bych měl začít. Asi v 5 letech se naši rozvedli a máma se mezi tím našla jiného přítele, se kterým má momentálně 12ti letého syna. Táta to v tu chvíli těžce nesl a začal pít. Pro mě to jako pro dítě nebyl vůbec příjemný pohled, koukat na to jak je táta ze všeho špatný. Ale vždy byl jediný, kdo se mě opravdu zastal nebo mi pomohl.

Mámin přítel byl na mě už od samého začátku fakt zlý. Nebudu ani popisovat co vše mi dělal, spíš mi jde o to, že máma pokaždé stála při něm a mě se nikdy nezastala, automaticky jsem pokaždé volal jen tátovi abych se mohl jako malý vybrečet. Potom jsem doma jen poslouchal jaký jsem srab a "Musím se jít vybrečet tatínkovi, jsem prostě celý táta a jenom dělám problémy". Od té chvíle jsem se snažil nikomu s něčím nesvěřovat a nalhával jsem si jak vše přeháním a můžu si za to sám, teď zpětně vím, že to bylo špatně. Nikdy jsem nebyl rozmazlený a ze školy nosil jen dobré známky. Bohužel ve škole si mé učitelky všimli zláštního chování, byl jsem stále ve stresu a v ničem jsem si něvěřil. V mých 16ti letech jsem si našel přítelkyni a byl dost zamilovaný. Seznámil jsem ji s mou rodinou a vše šlo celkem v klidu, toho máminy přítele jsem se už tolik nebál a nenechal se tolik i za cenu těch řečí od ostatních doma. Stále se ho máma zastávala i přes to, že jednoho dne dostal matku do velkých problémů, protože měl nějaké dluhy a přišli k nám exekutoři. No.. přeskočím pár ještě nepříjmených událostí jinak už by se tahle zpověď proměnila v nějaký román. Nyní je mi 21 před přibližně před půl rokem jsem se s tou přítelkýní rozešel, což není zas tak hrozné, láska z mé strany nějak vyprchala, ale dostal jsem se do potíží. Od té doby co jsem sám, nemám nikoho kdo by mě držel nad vodou.

Začal jsem opravdu hodně pít a tahat se s náhodnýma holkama, v práci jsem hodně ve stresu, protože to není snadné zaměstnání a hlavou mi stále běží v jakým mohu být průseru pokud za mnou přijdou s výpovědí a slovy "Nejste dostačující". Důvod proč jsem píšu je bohužel jiný. Zjistil jsem, že ten mámin přítel psal té mé bejvalé přítelkyni ať s ním jde na kafe a nikdo se nic nedozví. Začal jsem to řešit, ale matka s tím nic nedělá a naopak jsem špatný já, že to řeším zbytečně moc už. Mně to v pořádku ale rozhodně nepříjde a nějak na mě vše teď dopadlo. Nemám motivaci se v něčem teď snažit a co je nejhorší... nemám už moc motivaci tu být. Předem se omlouvám za pravopis a slovosled, mám v hlavě spoustu věcí takže je nedokážu srozumitelně poskládat..

přečteno: 958x
Zpět na seznam