Internetová zpovědnice

Bude to možná lehce delší, ale od toho zde jsme, ne ?

Ahoj je mi 20 let a asi 2 roky zpět jsem začal se sázením ( konkrétně na sportovní události).
Vše začalo tak, že jsem to viděl u taťky ve svých 18. Vlastně už dřív, už jako 13ti letý jsem tak jednou za rok šel s taťkou do sázkové kanceláře, dřív ještě né online, ale přímo na místě. Nechal mě si vsadit za 20kč a jednou se mi poštěstilo z toho udělat 1500. No taťka to nikdy nijak nepřeháněl, alespoň o tom nevím. Vsadil si tak 3x za měsíc na nějakej ten fotbal co zrovna běžel v televizi, ale tehdy jsem ještě nevěděl, jaké riziko to v sobě nese.
Jak píšu začal jsem 2 roky zpět, sázel jsem v průměru tak za 100-200, což bylo v pohodě, jednou za týden, někdy měsíc nic, takže to vypadalo celkem nevinně. Chci podotknout, že ať už to vyzní sebeblběji, jsme docela zajištěná rodina… Napsal jsem to proto, protože jsem jednoho dne potřeboval něco z mamčiny ložnice a když jsem odklopil matraci, našel jsem tam obálky s penězi. Cca 200.000kč. Dva dny jsem přemýšlel, co tak zkusit si něco málo vzít a zkusit to vsadit, přece když vyhraju, hned to vrátím zpět a něco si přivydělám… Horší nápad jsem nemohl mít, ale budiž, šel jsem do toho. Vsal jsem si asi 10.000kč. Povedlo se mi z nich udělat zhruba kolem 50.000 ze kterých jsem asi následující měsíc sázel, místo toho, abych si je vybral a vrátil půjčenou částku.
Psal se konec měsíce a mně se vše povedlo prohrát, samozřejmě jiný nápad, než zkusit to znova, protože přece už dlužím 10.000kč nepřipadal v úvahu, tak jsem do toho šel znovu.. Jenže marně, místo výdělku během dvou dní prohra všech desíti tisíc a dluh narost na 20.000kč. V tu chvíli mi v hlavě běhaly myšlenky, co teď? Skončit a přiznat se k tomu? Nikdy jsem nic takového neudělal, byl jsem poměrně klidnej kluk, nějaký větší problémy nebyly. Nedokázal jsem to říct, tak jsem pokračoval, až jsem byl -90.000kč a nabralo to na obrátkách. Teď už přece nemůžu zpět, musím to vyjrát zpátky. Bohužel, víc jsem se mýlit nemohl. Ať to nenatahuju, vše jsem prohrál. Mamka byla v tu dobu na dovolené kdy už asi po 4 měsících od doby co jsem vše prohrál na mě viděla a taky cítila, že něco není v pořádku. Hecnul jsem se, že se jí musím svěřit, ale chtěl jsem osobně, až dorazí. To se mi nepovedlo a vytáhla to ze mě ještě v ten den.. Složil jsem se ji do telefonu a reakce, kterou mi dala, byla naprosto neočekávaná mnou. Zdála se být v pohodě, nedělala z toho nic velkého, domluvili jsem se na tom, že jí to splatím a každý měsíc z výplaty, jak nastoupím do práce jí budu posílat část zpět. To znělo fajn. Jenže v ti chvíli jsem asi potřeboval nějaký trest, nedostat to takhle zadarmo. Pobavili jsme se o tom a slíbili si, že je konec. Uběhlo asi 5 měsíců bez sázek a já si zase našetřil nějaké peníze a žil v klidu. Jsem ale milovník sportu a tenisu konkrétně a když jsem jel za přítelkyní vlakem, napadlo mě si pustit jeden zápas, jenže kde jinde, než na tipsport aplikaci. Tam ale, abch se mohl dívat, si nejprve musím vsadit alespoň za 30kč. Tak jsem tak poslal 100kč a koukal se. Zkusil jsem zase pomalu, říkal jsem si, však už je vše v pohodě… No neuběhly ani dva týdny a z je to v pohodě jsem do toho spadl ještě rychleji než poprvé. Vše jsem prohrál, na účte jsem měl asi 1kč bezesrandy .. Co teď.. Mamce jsem slíbil, že už přestanu a udělal jsem tohle..
Pújčil jsem si z banky, začal jsem tak na 20.000 no dostal se až na hranici 100.000kč. Vše prohráno na účtě nula a nikeo o tom nevěděl. Všechny peníze z výplaty jsem hned posílal na tipsport abych se pokusil peníze vyhrát zpět, coź jak jsem i já sám veděl, je ta největší hloupost, ale nemám navybranou. Přeběhly vánoce, Nový rok a je tu únor 2024, kde jsem se o tom rozhodl svěřit mamčinému příteli, jelikož jsou naši rozvedeni a tak nějak k němu mám teď blíž, než k taťkovi.
Řekl jsem mu to. Byl s tím docela v pohodě, alespoň se tak zdál. Peníze mi dal, vše jsme si vyříkali a já splatil dluhy. První věc o kterou jsem se snažil bylo, po zaplacení dluhů je smazat z banky, protože to byly dluhy typu “ peníze na klik “ a další lichvářské sračky. Takže mi to tam svítilo. Je to asi měsíc teď a já do toho spadnul zas. Vše jsem prohrál a na účtě nula. Teď už to opravdu nikomu říct nedokážu. Sám jsem nevěděl, jak moc se to na mojí mamce podepsalo a co to s ní psychicky udělalo.. S jejím přítelem to taky dost hnulo, i když se to zprva nezdálo.. Cítím se jak v pasti, dva roky bez života, vyhýbaní se kamarádům, protože jsem neměl finance na scházení se a vše jsem dal do sázek. Pocit viny každý den, nemyslet na nic jiného než jen na to, jak získat peníze zpět, už ať je to vše za mnou. Nechtěl jsem to říkat přítelkyni ani rodině, myslel jsem si, že vše vyřeším sám. Nedokážu takhle žít dál. Ten pocit mě ničí a za ty dva roky co jsem si protrpěl a i tak jsem to udělal znova bych si nafackoval. Popravdě si nezasloužím pomoc, nech i tu brečet a nechat se litovat, ale potřeboval bych se v tom topit i přes už všechen ten čas strávený ve stresu. Kdyby to bylo jen to, ale vše na sebe navazuje. Přišly do toho problémy v práci a hlavně problémy ve vztahu. Kdy vše hrálo do sebe a já stále musel zatajovat před přítelkyní a otázka proč si nemůžeme zajít do kina uź druhý den po výplatě byla tak bijící do očí a pro mě tak náročná, že jsem ani nedokázal odpovědět. Možná se jednou rozhodnu to někomu přečíst, nebo poslat, teď na to zatím asi odvahu nemám. Chtěl bych tím jen říct, že mě vše moc mrzí a kdybych mohl vrátit čas zpět, asi bych to neudělal. Jsem rád, že se mi tohle stalo a děje, asi to tak vše má být a někam mě to má posunout.
Je to zvláštní, není to jak závislost, když jsem aplikaci odinstaloval, neměl jsem žádnou potřebu sázet.. Ale jakmile jsem ji nechal v telefonu, vždy mě napadlo, že bych to mohl zase zkusit..
V průběhu dvou týdnů si zkusím popovídat s psychologem, svěřit se mu se vším. Asi už jsem v takové duševní beznaději, že mu to asi vše přečtu, jak jsem zde napsal, i když ostatní o těch zbylých posledních věcech neví.
Co se týče psychického stavu, přineslo mi to tolik myšlenek na sebevraždu, ubližování si atd, že to na mě určitě mělo hlubší dopad, než si myslím. Co se týče těch myšlenek a ne, nechci se zabít, beru to spíš jako takovou sebereflexi ve stavech, které jsem zažíval, když jsem prohrával a trápil se.
Nikdy jsem nic takového nepsal, tak to tady asi ukončím, doufám, že se k něčemu takovému dokopu třeba za 4 roky a uvidím, kam jsem se posunul od této doby a třeba se i zasměju, jak hloupý a naivní jsem byl.

To je vše

přečteno: 224x
Zpět na seznam