Internetová zpovědnice

Ahoj, nemám odvahu se svěřit kamarádkám nebo rodině s tím, že mě ubíjí samota. Možná to některým teď přijde úplně stupidní a puberťácky, ale je to prostě tak. Přetvařuji se a dělám, jak jsem v pohodě z toho, když vidím zamilované kamarádky, jak prožívají svoje první lásky a dobrodružství. Nenávidím se za to, že nedokážu být silnější a odolat všem těm myšlenkám, že nikomu na mě nezáleží a nikdo na mě nepomyslí. Hold tyto myšlenky mě ovládají. Skoro 2x jsem se už zamilovala, jenže nevím asi mi život nepřeje. V obou případech jsem nedokázala projevit svoje city, za což můžou moji rodiče, kteří sami k sobě nikdy neprojevovali city. Zřejmě se ani nemilovali. Možná nad tím jen přemýšlím moc a vlastně je to úplně normální jenže moje srdce nechce, aby to bylo takhle normální. Dalším problémem je to, že kvůli minulosti a rodině se nedokážu svěřit ani nestydět se před někým novým, který mě teprve poznává. Přijdu si teď jako nějaká zoufalka, ale potřebovala jsem to alespoň napsat.

přečteno: 1539x
Zpět na seznam