Moje psychické problémy
Ahoj.
Nevím čím začít, ale už si nevím rady sama se sebou. Už odmala jsem měla z něčeho furt strach, raději jsem byla pořád sama a ostatní děti si mysleli, že jsem divná, protože jsem ani nemluvila.
Tak nějak jsem cítila, že jsem jiná. K tomu ještě stále rodinné problémy. Když jsem začala dospívat, často jsem měla období smutku, depky sama ze sebe a nic se mi nikdy nechtělo a nedařilo. Asi před rokem, když mi bylo 16 jsem měla depresi a celý měsíc jen ležela doma. K tomu jsem si musela vzít brigádu, kde jsem byla jen mezi lidmi. Jeden měsíc to bylo opět lepší a pak ten další jsem nechtěla ani vstát z postele, nechtěla jsem mezi lidi, nenáviděla jsem sebe a celý svět.
Jednou večer jsem se vrátila domů a najednou se začala třepat, nemohla jsem dýchat. Tak mě odvezla sanitka a v nemocnici nic nezjistili. Jen možnou úzkost a nebo astmatický záchvat. Poté mě to nepřešlo, mé pocity byly pořád stejné, ale snažila jsem se z toho nějak dostat.
Teď už své záchvaty umím ovládat, ale trápí mě neustále změny nálad. Jedno období chci jen brečet, nic mě nebaví a potom zase začnu plánovat svůj život. Nejvíc mě ale děsí, že už začínám přemýšlet nad tím, že bych si ublížila.
přečteno: 994x
Zpět na seznam
Nevím čím začít, ale už si nevím rady sama se sebou. Už odmala jsem měla z něčeho furt strach, raději jsem byla pořád sama a ostatní děti si mysleli, že jsem divná, protože jsem ani nemluvila.
Tak nějak jsem cítila, že jsem jiná. K tomu ještě stále rodinné problémy. Když jsem začala dospívat, často jsem měla období smutku, depky sama ze sebe a nic se mi nikdy nechtělo a nedařilo. Asi před rokem, když mi bylo 16 jsem měla depresi a celý měsíc jen ležela doma. K tomu jsem si musela vzít brigádu, kde jsem byla jen mezi lidmi. Jeden měsíc to bylo opět lepší a pak ten další jsem nechtěla ani vstát z postele, nechtěla jsem mezi lidi, nenáviděla jsem sebe a celý svět.
Jednou večer jsem se vrátila domů a najednou se začala třepat, nemohla jsem dýchat. Tak mě odvezla sanitka a v nemocnici nic nezjistili. Jen možnou úzkost a nebo astmatický záchvat. Poté mě to nepřešlo, mé pocity byly pořád stejné, ale snažila jsem se z toho nějak dostat.
Teď už své záchvaty umím ovládat, ale trápí mě neustále změny nálad. Jedno období chci jen brečet, nic mě nebaví a potom zase začnu plánovat svůj život. Nejvíc mě ale děsí, že už začínám přemýšlet nad tím, že bych si ublížila.
přečteno: 994x
Zpět na seznam
 | Saniie (17) |
| Napište reakci |
 |
6. 1. 2020 (03:43) | 188.75.145.*** |
0
|
Sebevražda = totální prohra. Vidím to tak, že prapůvod současných stavů máš v dětství, kde píšeš: K tomu ještě stále rodinné problémy. Sice nepíšeš v jakých oblastech, ale to už je věc spíš pro psychologa, nebo psychiatra, protože to jsou tvoje intimní věci. Z přemíry stresu můžeš mít ty stavy, které popisuješ a může se k tomu přidat i bušení srdce; věř mi že to znám. Bušení srdce mám každý den. | |||
 |
24. 8. 2019 (18:08) | 79.141.243.*** |
1
|
Ahoj Saniie, všechno co je zde popisováno jsou psychické poruchy. Může jít o úzkosti, panické ataky a fóbie. Pokud se do toho přidá deprese, nezbývá, než rychle vyhledat doktora. V ideálním případě doporučujeme navštívit odbornou pomoc (psychiatr/psycholog), který bude sloužit jako společník pro řešení těchto nepříjemných situací. | |||
Vyhledávání
Jaká je tvá nejoblíbenější sexuální poloha?
| Poloha zezadu |
7x |
26% |
| Poloha na koníčka |
3x |
11% |
| Poloha misionář |
0x |
0% |
| Poloha 69 |
16x |
61% |
| Hlasovalo: 26x |
