Jsem tichá a nikoho si nezískám
Začalo to tak, že jsem šla do 1. třídy. Jo, bylo to celkem v pohodě. S holčičí partou jsem se bavila, ale.... Jednou jsem si nesedla k té partě na oběd.. Zní to směšně :D, ale ony se naštvaly. Měly tam jednu holku, která je namyšlená, a v té době fiflenka. Ta mi začala dělat hrozné nashvály. Občas mi podkopla nohy, že jo, co nadělat, aby se zase povýšila skore u své partičky..
A tak jsem se začala bavit s klukama. Kluci nejsou takový drbny :D Tak jsem s nimi začala pořád mluvit. Byl tam jeden kluk, kterej je odstrčenej, chytrej, hodnej... A tak ho kluci i se mnou začali psychicky znemožnovat a dalo by se říci že skoro šikanovat. Nakonec se to řešilo, my jsme se mu omluvili. Ale nebylo to vyřešené. Zkrátka jsme si nedali pokoj. Ale protože byl konec 5. třídy, a ta škola měla jen pět tříd, tak ho to ,,zachránilo,, On odešel na gympl a tak se nás zbavil. Ovšem jsem nečekala, že se to vše tak nějak převrátí na mně. Šla jsem do 6. třídy práve sama jenom s tou fiflenou! Nejsem ze začátku moc komunikativní člověk a tak zase tak nafrněná holka získala tu další partu. A tak jsem na tom zase stejně. V tom rozdíle, že jsme byli v pubertě, a tak se to zhoršovalo. Nebo takhle.... Našla jsem sama sebe...asi :D Našla jsem si sport, venčím psy (můj největší koníček). Ale pořád mi prostě chyí kamarádky. Začala jsem se dobře učit a tak jsem si je moc nezískala. Přemýšlela jse, jestli nemám spadnout ve výsledcích a být jako ony, ale neudělala jsem to. Ted nevím, jestli jsem udělala dobře. No nic, jedeme dál. Přišla tam jedna holka... Stali jsme se nejlepšími kamarádky, blbli jsme, scházeli se...Avšak každá byla úplně jiná. Já vlastně nebyla tichá, jen když jsme se neznali, ale jakmile jsme byly ,,BFF,, byla jsem k neudržení. Podle mě jsem ji asi přestala bavit. Protože se přidala k těm holkám a já zůstala SAMA. A to natrefilo do toho, že jsem prostě opět neměla NIKOHO!! Snad kromě rodiny a mladších kamarádů ze sportu. Snažím se být sama sebou, ale tak moc to nejde. A tak se zaměřuji na svojí slabost: PSY!!!. Venčím je, maluju je, kupuju si časopisy a toužím dělat zaměstnání, který se shoduje se psy. A na to moji spolužáci právě že naráží! Že jsem úchyl na psy a že psy jsou na hov.o! Prostě uráží mě. Nevím co mám dělat a proto sem píšu. Prosím nějakou odpověd :(
přečteno: 1660x
Zpět na seznam
A tak jsem se začala bavit s klukama. Kluci nejsou takový drbny :D Tak jsem s nimi začala pořád mluvit. Byl tam jeden kluk, kterej je odstrčenej, chytrej, hodnej... A tak ho kluci i se mnou začali psychicky znemožnovat a dalo by se říci že skoro šikanovat. Nakonec se to řešilo, my jsme se mu omluvili. Ale nebylo to vyřešené. Zkrátka jsme si nedali pokoj. Ale protože byl konec 5. třídy, a ta škola měla jen pět tříd, tak ho to ,,zachránilo,, On odešel na gympl a tak se nás zbavil. Ovšem jsem nečekala, že se to vše tak nějak převrátí na mně. Šla jsem do 6. třídy práve sama jenom s tou fiflenou! Nejsem ze začátku moc komunikativní člověk a tak zase tak nafrněná holka získala tu další partu. A tak jsem na tom zase stejně. V tom rozdíle, že jsme byli v pubertě, a tak se to zhoršovalo. Nebo takhle.... Našla jsem sama sebe...asi :D Našla jsem si sport, venčím psy (můj největší koníček). Ale pořád mi prostě chyí kamarádky. Začala jsem se dobře učit a tak jsem si je moc nezískala. Přemýšlela jse, jestli nemám spadnout ve výsledcích a být jako ony, ale neudělala jsem to. Ted nevím, jestli jsem udělala dobře. No nic, jedeme dál. Přišla tam jedna holka... Stali jsme se nejlepšími kamarádky, blbli jsme, scházeli se...Avšak každá byla úplně jiná. Já vlastně nebyla tichá, jen když jsme se neznali, ale jakmile jsme byly ,,BFF,, byla jsem k neudržení. Podle mě jsem ji asi přestala bavit. Protože se přidala k těm holkám a já zůstala SAMA. A to natrefilo do toho, že jsem prostě opět neměla NIKOHO!! Snad kromě rodiny a mladších kamarádů ze sportu. Snažím se být sama sebou, ale tak moc to nejde. A tak se zaměřuji na svojí slabost: PSY!!!. Venčím je, maluju je, kupuju si časopisy a toužím dělat zaměstnání, který se shoduje se psy. A na to moji spolužáci právě že naráží! Že jsem úchyl na psy a že psy jsou na hov.o! Prostě uráží mě. Nevím co mám dělat a proto sem píšu. Prosím nějakou odpověd :(
přečteno: 1660x
Zpět na seznam
 | Niki (13) |
| Napište reakci |
 |
29. 10. 2015 (01:28) | 94.127.133.*** |
0
|
Ahoj, podle toho co jsi napsala jsi milá, soucitná empatická, velmi vnímavá, zoufalá a osamělá slečna. Myslíš si, že psi jsou slabost??? já si myslím, že je to přednost a k práci se psi je třeba mnoho odvahy, trpělivosti, soucitu, něhy a lásky a to je mnohem víc, než dokáží tvoji vrstevníci pochopit a protože tomu nerozumí, tak se Ti vysmívají a zároveň se vysmívají i práci, kterou děláš. Ty máš skvělé předpoklady pro práci se psy a nebyl by pro Tebe problém pracovat s lidmi- například v pečovatelském domě, nebo jako zdravotnický personál. A ještě k té samotě: pokud je to jen samota, tak buď ráda, že si můžeš utřídit myšlenky, pokud je to osamělost, která rozežírá člověka zevnitř, jako kyselina, tak s tím něco rychle udělej...začni třeba navštěvovat kynologický kroužek, choď s těmi psy na kynologická cvičiště a Ty už příjdeš na to, jaké další aktivity spojit se psy(běhání): fantazii se meze nekladou. Hodně štěstí a držím palečky. | |||
Vyhledávání
Jaká je tvá nejoblíbenější sexuální poloha?
| Poloha zezadu |
7x |
26% |
| Poloha na koníčka |
3x |
11% |
| Poloha misionář |
0x |
0% |
| Poloha 69 |
16x |
61% |
| Hlasovalo: 26x |
