Internetová zpovědnice

Už to jsou asi tři roky, co jsem se rozešla s bývalým přítelem. Důvod rozchodu byl ten, že mi řekl věc, kterou jsem pochopila tak, že mě vlastně nemiluje. O týden později se odmlčel kvůli problémům doma, o kterých jsem nevěděla a myslela, že se nechce vídat se mnou, což nebyla pravda, jak mi asi o rok později řekl. A tím jsem myslela, že se se mnou nechce vídat a že mě ani nemiluje, tak jsem nechtěla, aby mi ublížil ještě víc, tak jsem se s ním rozešla.

Vzpamatovávala jsem se z toho asi 4 měsíce a neslyšela jsem o něm rok. První kontakt nastal, když se od společného kamaráda dozvěděl, že ležím v nemocnici. Zavolal mi a mluvili jsme spolu asi hodinu a domluvili se, že až mě pustí, tak se sejdeme.

Na schůzce jsme si všechno vyříkali, jak to všechno bylo a pak se párkrát sešli. Byla jsem v té době zadaná a tak z toho nic nebylo, ale dost mě to zmátlo.

Koncem roku si taky našel holku a tak jsem zas na chvíli zapomněla. Asi za půl roku mi začal psát, že to s tou jeho holkou nevypadá nejlépe, že spolu ani nespí a v kuse se hádají. Říkal, že se mnou to bylo vše tak snadné a hezké. V té době jsme se potkali náhodně a tam mě začal líbat. Utnula jsem to, protože jsem byla zadaná. Uvnitř jsem ale chtěla, aby pokračoval.

Pak se se svou holkou na pár měsíců rozešli. Ale dali se pak zase dohromady a jsou spolu do teď a vypadají šťastně.

Já už nějakou dobu jsem sama, ale každý den na něho myslím a když vidím, jak dává zamilované fotky na fb, tak mě to ničí ještě více. Když se potkáme, vždy se spolu nasmějeme a často sám začne připomínat společné zážitky.

Nevím, jak se toho zbavit. Jedině dát ho do ignorace a vyhýbat se místům, kam chodí, ale to by bylo zase podle mě dětinské. Možná by pomohlo, kdybych mu řekla, co cítím a tím by mě odmítl a já bych se nějak osvobodila. Musela bych vytáhnout ven, abychom byli sami a to by nevyšlo.

přečteno: 1835x
Zpět na seznam