Zdravím.
Je mi čerstvě 15 let a necítím se dobře ve svém těle. Ani trochu. Od října tak nějak "hubnu". Moje dieta je spíše hladovka. Mně samotné nepřijde, že bych nějak výrazně strádala, ale všichni okolo se mě snaží zastavit.
Každopádně postupně docházím k tomu, že jsem nejmíň v nějaké pre-fázi anorexie. Vždy, když se nějak více najím, cítím se provinile, jako by najíst se, byla špatná věc, ale o co více jednodušší bylo začít, o to těžší je skončit.
Není to všechno. Nechci znít jako nějaká patnáctka, co si připadá děsně cool a ostře, že nejí, ale ještě k tomu mám docela často chuť si ubližovat. Neřežu se, ani se k tomu nehodlám uchylovat, místo toho si dělám modřiny, nejlépe na obličeji.
Tohle všechno jsem nedávno řekla dvou kamarádům. Jednomu klukovi, o kterého jsem možná dříve stála, každopádně teď ho nechci ztratit a jedné holce, která řekla, že mi pomůže, že tohle nemám zapotřebí a že se mnou začne cvičit a tak, onemocněla a já na to zůstala tak nějak sama.
Nejhorší na tom je, že i když to chci změnit, nejprve bych musela se vším vyjít ven a nesnesu aby to, že jsem slabá, všichni věděli. Moje rodina, sestry, spolužáci, kamarádi, všichni. Nechci a bojím se, že by se na mě vykašlali, vysmáli se mi, za to jak slabá a nevyspělá jsem.
přečteno: 1538x
Zpět na seznam