Právě jsem v zahraničí, kde pracuju a strašně se mi líbí kluk, co tu taky pracuje. Je o 4 roky mladší než já, je mu 18, navíc je černé pleti, pochází z nějakého ostrova v oceánii. To ani není problém, možná je to i jeden z důvodů, proč se mi líbí. Vzhledově je pravým opakem mě, takže mě hodně přitahuje. Nevím, jestli jsem do něho zamilovaná, spíš bych řekla že ne, ale je mezi námi fyzická přitažlivost. Už to trvá asi 7 týdnů, když jsem začala pracovat. Začal si mě hodně všímat, daleko víc než ostatních, pořád se na mě snažil mluvit a hledat různá témata k hovoru, vtipkovat, používat různá gesta, taky po mě začal házet ovoce když procházel blízko nebo já (pracujeme totiž s ovocem). No zkrátka jak puberťáci, u něho je to normální, ale nejhorší na tom je, že já se tak chovám taky. Jeho blízkost mě hrozně znervózňuje, ale zároveň se mi to líbí. Když se na sebe podíváme, tak se usmíváme jak "paka". Jednu dobu mě začal ignorovat a snažil si mě nevšímat. Potom začal znovu, je to u něj jak na houpačce, takže nevím, co si myslet. Ale pokaždé, když se na něj podívám, tak vidím že mě pozoruje, akorát už ne vždy se u toho usmívá. Jednou když jsem se otočila, tak se na mě díval, takže jsme se sobě dívali několik vteřin do očí, jako by ani jeden z nás nechtěl uhnout první. Akorát teď se nevidíme tak často, a já nevím, co dělat. Srdci říká ano, ale rozum ne. Nevím, jestli s ním promluvit, někdy mám jen chuť ho začít líbat, ale k tomu mi chybí odvaha.
přečteno: 2028x
Zpět na seznam