Nikdy jsem neměla moc štěstí na chlapy a vztahy celkově. Buď byla zamilovanost jen jednostranná nebo jsem si prostě začala s blbcem. Nejdelší vztah jsem měla půl roku a nedopadlo to moc dobře. Začínám si myslet, že tohle pro mě asi není.
Za poslední rok, co jsem sama, jsem narazila hned na několik chlapů, kteří se mi opravdu líbili a evidentně to bylo/je oboustranné. Ovšem rychle vyšlo najevo, že mají přítelkyni. Nejsem ten typ, který by chtěl rozvracet vztahy a tak jsem vždycky dala ruce pryč. Nějak jsem to překousla a hledala dál. Je to i kvůli tomu, že nechci někomu zničit vztah, když se mnou by to nemuselo vyjít (opět). Na druhou stranu si říkám, že si taky zasloužím být šťastná. Možná už po tolika spáleních ani nevím jak a je pro mě čím dál těžší se někomu otevřít a říct, co opravdu cítím.
Momentálně mám jeden "objev" a nejspíš jsem se i zamilovala. Je dokonce mladší než já (1-2 roky). Ještě před měsícem bych nevěřila tomu, že se mi může líbit takové ucho, ale nemůžu si prostě pomoct.
A tak se vás ptám, co si myslíte o přebrání chlapa nějaké jiné nebo obráceně slečnu někomu jinému? Udělali jste to někdy? Upřednostňovali byste štěstí jiných před svým vlastním?
přečteno: 1613x
Zpět na seznam